ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Whistleblowing, v doslovném překladu „pískání na píšťalku“, je termín doposud známý a užívaný převážně v západních zemích. V současnosti však v důsledku nové evropské úpravy dochází k zavedení tohoto institutu i do českého prostředí.
Jedná se o významnou změnu, která má šanci výrazným způsobem proměnit dosavadní zaběhnuté zvyky a interakce v rámci pracovního prostředí.
Ve zkratce lze whistleblowing popsat jako činnost, respektive možnost zaměstnanců oznámit určité protiprávní či neetické chování, o kterém se při výkonu své práce dozvěděli. A to bez obav, že by proti nim v důsledku takového oznámení byly uplatňovány ze strany nadřízených či kolegů jakékoliv odvetné akce.
V našem e-booku shrnujeme základní pojmy vztahující se k tématu whistleblowing a hlavní body nově zavedené právní úpravy, včetně srovnání českého zákona s doslovným zněním evropské směrnice. To vše srozumitelně a s ukázkami na praktických příkladech.
Pro lepší pochopení informací uvedených v tomto e-booku jsme na začátek zařadili přehled a vysvětlení nejvíce používaných pojmů souvisejících s problematikou whistleblowingu. Vzhledem k tomu, že se převážná část výkladu bude týkat přímo konkrétní právní úpravy, většina z níže uvedených pojmů je vysvětlena za pomocí jejich zákonné definice. Vymezení, která jsou v právním předpisu obsažena, jsou však pro čtenářův komfort místy zjednodušena.
Oznámením se rozumí oznámení fyzické osoby („Oznamovatel“) obsahující informace o možném protiprávním jednání, které má znaky trestného činu, přestupku (s možnou pokutou alespoň 100 000 Kč) nebo jinak porušuje právní předpis (zejména některé předpisy Evropské unie), o jehož spáchání se Oznamovatel dozvěděl v souvislosti s prací (či obdobnou činností). Je to právě Oznámení, od kterého se odvíjí pojem pískání na píšťalku, tedy reakce, která má na určité závadné chování upozornit. Detailněji se pak k Oznámení a jeho náležitostem vyjadřujeme v Kapitole 5.
Odvetnou akcí neboli Odvetným opatřením (v příručce užíváme oba pojmy) se rozumí jednání v souvislosti s prací (či obdobnou činností) Oznamovatele, které bylo vyvoláno Oznámením a které Oznamovateli nebo Spřízněné osobě může způsobit újmu. Čtenář si pod Odvetnou akcí může představit například výpověď ze strany zaměstnavatele, která přišla v důsledku Oznámení závadného chování nadřízeného. Blíže k Odvetným akcím, jejím příkladům i ke Spřízněné osobě v Kapitole 6.
Povinným subjektem se rozumí taková osoba (fyzická i právnická), která má povinnost zavést Vnitřní oznamovací systém, určit Příslušnou osobu a je povinna učinit další úkoly s tím spojené. Kompletní výčet Povinných subjektů poskytujeme v Kapitole 7, nicméně vzhledem k jeho rozsahu jej lze zjednodušit tak, že povinným je každý zaměstnavatel s více než 50 zaměstnanci. Počet je ve vztahu k evropské úpravě konkretizován českým prováděcím zákonem č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jen „Zákon“).
Vnější oznamovací systém je jedním ze dvou hlavních způsobů, kterým Oznamovatelé mohou činit jednotlivá Oznámení. Zřízení Vnějšího oznamovacího systému (jediného, centrálního) má na starosti Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „Ministerstvo“). Tento systém má sloužit jako alternativa k Vnitřním oznamovacím systémům, zejména pro případ jejich nezřízení Povinnými subjekty. Detailněji k Vnějšímu oznamovacímu systému v Kapitole 8.
Vnitřní oznamovací systémy jsou jedním ze dvou hlavních způsobů, kterým Oznamovatelé mohou činit jednotlivá Oznámení. Zavedení Vnitřního oznamovacího systému je pak základní povinností každého Povinného subjektu. Zjednodušeně jde o seznam opatření, která musí prakticky každý větší (50+ zaměstnanců) zaměstnavatel přijmout a která slouží k podávání Oznámení, jejich posuzování a evidenci. Podrobněji se k této povinnosti vyjadřujeme v Kapitole 8.
Příslušná osoba je fyzická osoba, splňující podmínky bezúhonnosti, zletilosti a plné svéprávnosti, která byla Povinným subjektem určena pro účely plnění některých povinností. Těmi jsou pak zejména přijímání a posuzování důvodnosti Oznámení podaných v rámci Vnitřního oznamovacího systému, jakož i navrhování opatření k nápravě či předejití protiprávního stavu v návaznosti na taková Oznámení. Určení Příslušné osoby je spolu se zavedením Vnitřního oznamovacího systému hlavní povinností Povinných subjektů. Blíže k Příslušným osobám a k jejich povinnostem v Kapitole 8.
Jak jsme již naznačili, nové povinnosti, kterým je tento e-book věnován, vyplývají z právní úpravy Evropské unie. Konkrétně se jedná o Směrnici ze dne 23. října 2019 (o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie) (dále jen „Směrnice“). Jako každá jiná, i tato Směrnice měla být v příslušné lhůtě zakomponována do právních řádů jednotlivých členských zemí. Česká republika, stejně jako další členské státy, měla upravit své právní a správní předpisy tak, aby byly s ustanoveními Směrnice zcela v souladu. Lhůta však uběhla 17. prosince 2021 a Směrnice k tomuto datu provedena nebyla.
Zákonodárci se o přijetí zákona, který by Směrnici zakomponoval do českého práva, pokusili již v první polovině roku 2021, avšak jejich návrh byl v květnu 2021 zamítnut.
Jejich další pokus, tedy druhý návrh Zákona k implementaci Směrnice, se při procesu přijímání na delší dobu zasekl ve výborech Poslanecké sněmovny.
Přestože napříč politickým spektrem se Zákon těšil obecné shodě, k jeho přijetí došlo až dne 7. června 2023, bezmála rok a půl po marném uplynutí transpoziční lhůty.
Absence aktivity ze strany členských států v rámci implementace unijních předpisů však nezůstala bez následků. Evropská unie je proti takové nečinnosti opatřena institutem tzv. přímého účinku směrnic. Za určitých podmínek (které jsou v případě dotčené Směrnice zcela splněny) se totiž právní předpis začne užívat i bez toho, aby byl implementován/zakomponován do právního řádu členského státu. Tato pojistka EU v praxi znamená, že i přes chybějící transpozici byla Směrnice závazná pro některé subjekty. S účinností od 18. prosince 2021 tak Směrnice a z ní vyplývající povinnosti platily pro veřejné subjekty, tedy státní orgány, orgány územních samosprávných celků a další veřejné instituce jako například VZP, veřejné vysoké školy a další.
Naproti tomu soukromoprávní subjekty (běžní zaměstnavatelé) za nedůslednou implementaci státu trestány být nemohou a s plněním nových povinností mohou obecně vyčkávat až na schválení příslušného vnitrostátního zákona. Tento byl v červnu 2023 do tuzemského právního řádu zařazen pod číslem 171/2023 Sb., zákon o ochraně oznamovatelů. Povinnosti v něm stanovené mají dvojí účinnost: dle velikosti Povinného subjektu jde o 1. srpen 2023 (větší zaměstnavatelé s 250 a více zaměstnanci) či 15. prosinec 2023 (menší zaměstnavatelé s 50 až 249 zaměstnanci). K těmto datům budou muset interní předpisy a procesy Povinných subjektů korespondovat s níže popsanými pravidly.
Existuje mnoho různých úhlů pohledu při posuzování jednání Oznamovatelů, kterými dochází k odhalení, nahlášení a na základě tohoto podnětu i následnému řešení nelegitimních, neetických nebo nelegálních praktik. Hlavní názorové proudy jsou však pouze dva. Prvním náhledem lze dojít k závěru, že oznamování je udavačské či donašečské chování, které je třeba vnímat negativně. Právě Česká republika se historicky řadí k zemím, kde tento výklad na většině míst do nedávné doby převládal. Až s postupem času se tuzemské uvažování nad problematikou whistleblowingu přibližuje tomu západnímu, a to zejména v důsledku vlivu Evropské unie. Druhá, modernější perspektiva totiž whistleblowing vnímá jako jednoznačně pozitivní proces, významný prostředek v boji proti závadnému chování na pracovištích.
Přestože je předmětné téma nejčastěji skloňováno v souvislosti s korupcí, je whistleblowing užitečný nejen pro odhalování majetkové a finanční trestné činností, ale například i pro vymýcení sexuálního obtěžování nebo jiných forem šikany podřízených. Ačkoliv je obecně whistleblowing spojován i s přešlapy morálními, nikoliv tedy nutně protiprávními, zaměřili se tuzemští a evropští zákonodárci pouze na chování, které není v souladu s právními předpisy.
Stejně jako u volby typů chování, na které se právní úprava má zacílit, měli tvůrci Zákona volbu z řady možností i při výběru způsobů, kterými bude whistleblowing podle Zákona prováděn. Jednou z variant, které se nabízely, byl tzv. korporátní whistleblowing. Při tomto postupu zaměstnanec (či osoba v obdobném postavení) v rámci konkrétní společnosti upozorňuje na závadné jednání svých kolegů, podřízených i nadřízených. Vedle tohoto postupu lze odlišovat také veřejnoprávní whistleblowing, který probíhá ve všech myslitelných složkách státní správy, státních orgánů a veřejných institucí. I zde pak platí, že Oznamovatelem může být člen či zaměstnanec dané instituce, ale také jiná osoba, která je v určitém styku s dotčenou organizací a jejími členy.
V rámci obou těchto typů pak existují podtypy, nejčastěji nazývané jako whistleblowing interní a externí. Jak již název napovídá, interní oznamování má za účel sdělení Oznámení osobě k tomu speciálně pověřené v rámci dané společnosti či instituce, kdežto při externím oznamování dochází ke sdělení Oznámení osobě třetí. Takovou třetí osobou je potom nejčastěji policie, státní zástupce, ale například také média nebo různé soukromé organizace zabývající se danou problematikou.
Výše uvedený výklad lze shrnout do několika stěžejních zásad:
Tato zásada spočívá v tom, že Oznamování podle Zákona podléhá pouze takové chování, které není v souladu s právními předpisy. Právními předpisy se pak rozumí zejména ty tuzemské trestněprávní a administrativněprávní, jakožto některé evropské předpisy, jejichž výčet poskytujeme v Kapitole 5. Tuto zásadu však nelze chápat tak, že by bylo soukromým Povinným subjektům bráněno ve vztažení programů a opatření, poskytovaných zaměstnancům k oznamování, i na různá jednání neetická nebo příčící se pravidlům interním. Zásada zákonnosti tedy představuje pouze určité minimum oznamovatelného chování vyžadované Zákonem.
Tato zásada specifikuje, že zákonodárci se rozhodli umožnit Oznamovatelům z hlediska způsobů co nejširší možnosti Oznamování. To se na nižší úrovni projevuje tím, že Zákon stanoví povinnost zavedení jak interních (Vnitřních) oznamovacích systémů, tak externího (Vnějšího) oznamovacího systému. Oznamovatel má tedy možnost výběru, kam svá Oznámení bude směřovat. Vnitřní oznamovací systémy zřizují jednotliví zaměstnavatelé, ten Vnější pak Ministerstvo. Na vyšší úrovni jde pak o skutečnost, že ochrana je poskytována jak u soukromých zaměstnavatelů (zejména obchodních korporací), tak i veřejnoprávních subjektů (například ministerstev a správních úřadů).
Předchozí zásada úzce souvisí právě s principem bezformálnosti. V obdobném duchu, tedy ve snaze usnadnit pozici Oznamovatelům, totiž zákonodárce stanoví velmi nízké požadavky na formu Oznámení. Činí tak prostřednictvím povinnosti Povinného subjektu přijímat Oznámení písemná, ústní či dokonce prostřednictvím osobní schůzky (speciálně na žádost Oznamovatele).
Pod tuto zásadu by bývalo bylo možné subsumovat taktéž princip anonymity, na základě kterého by, jak název ostatně vystihuje, měli Povinné subjekty povinnost přijímat dokonce Oznámení neobsahující identifikaci Oznamovatele. Možnost anonymních Oznámení však byla z původního návrhu Zákona v průběhu legislativního procesu odstraněna.
Tato zásada spočívá v povinnosti přijetí takových opatření, která u Povinných subjektů zajistí dostatečně bezpečnou evidenci citlivých informací, ať už je to identita Oznamovatele či specifikace domnělého protiprávního jednání. Za účel má pak omezení negativního dopadu whistleblowingu na všechny zúčastněné osoby.
Výše uvedené zásady, které vycházejí shodně z čerstvě přijatého Zákona a z evropské Směrnice, je třeba mít na paměti při uplatňování práv a plnění povinností týkajících se whistleblowingu. Toto samozřejmě platí pro obě strany, jak Oznamovatele, tak Povinné subjekty. Nesplnění povinností by totiž mohlo v konečném důsledku vést až ke spáchání přestupku, kterým se blíže věnujeme v Kapitole 9.
Jak bylo uvedeno v Kapitole 2, Zákon v České republice po dlouhou dobu absentoval, přijat byl až v červnu 2023, přičemž jeho účinnost byla stanovena na 1. srpen, resp. 15. prosinec 2023. Na základě institutu přímého účinku evropské směrnice však byly některé subjekty již dříve povinny předmětnou úpravu aplikovat a provádět. Pro účely zpřehlednění situace a s cílem informovat dotčené veřejnoprávní subjekty vytvořilo Ministerstvo Metodiku k přímé aplikovatelnosti Směrnice. Nastínění jejích stěžejních bodů poskytujeme níže. Jedná se zejména o výčet subjektů, které byly v důsledku přímého účinku podrobeny Směrnici již v minulosti, a seznam jejich hlavních povinností. Na tomto místě je vhodné zopakovat, že totožné povinnosti se budou nyní vztahovat i na subjekty soukromoprávní, na ty se však aplikují až od účinnosti přijatého Zákona.
Jak již bylo uvedeno výše, povinnosti pro veřejnoprávní a soukromoprávní subjekty jsou dle nyní částečně účinné Směrnice a dle zaváděného Zákona téměř totožné. V Kapitole 8 tak poskytujeme kompletnější a detailnější výčet úkolů, které jsou Povinné subjekty na základě Zákona povinny plnit.
Na tomto místě je též vhodné upozornit na rozdíl mezi Vnitřními oznamovacími systémy, které jako každý jiný zaměstnavatel zavádí i veřejnoprávní (zejména státní) subjekty, a mezi Vnějším oznamovacím systémem, který je pouze jeden a má jej na starost Ministerstvo. Protože i na Ministerstvo se přímý účinek Směrnice vztahuje, bylo tento Vnější oznamovací systém povinno zavést taktéž již k 18. prosinci 2021. Svému závazku dostálo a jejich dnes fungující centrální systém popisujeme v Kapitole 10.
Potřebujete právní konzultaci? Jednoduše ji objednáte přes náš e-shop
Stručně řečeno lze Oznámení chápat jako podání informace o protiprávním jednání. V souvislosti s tím však vystává řada otázek, namátkou například: kdo může oznamovat, jakou formou se oznamuje, komu se oznamuje, jaká jednání nahlásit lze a která se naopak nahlašovat nesmí. Na tyto a další skutečnosti se zaměříme právě v Kapitolách 5 až 8.
Oznámením se rozumí oznámení fyzické osoby obsahující informace o možném protiprávním jednání, které má znaky trestného činu, přestupku (s možnou pokutou alespoň 100 000 Kč) nebo jinak porušuje právní předpis (Zákon samotný nebo tuzemské a unijní předpisy upravující vybrané oblasti), o jehož spáchání se Oznamovatel dozvěděl v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností.
Jak je patrné z uvedené zákonné definice, Oznámení musí splňovat hned několik podmínek, které musejí být splněny všechny současně.
Zaprvé se musí jednat o informace poskytnuté fyzickou osobou. Takovou je bez rozdílu každý člověk, nikoliv však obchodní společnosti, družstva, spolky či jiné entity; ty představují osoby právnické. Vzhledem k účelu úpravy whistleblowingu je omezení na fyzické osoby pochopitelné a tento znak definice tedy nečiní žádné problémy.
Zadruhé se musí jednat o jednání, o kterém se Oznamovatel dozvěděl v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností. Vzhledem k tomu, že pojem práce je v českém právním řádu definován na několika místech, a to odlišně, obsahuje Zákon definici vlastní:
Prací nebo jinou obdobnou činností rozumí:
Prací nebo jinou obdobnou činností se rozumí i ucházení se o práci nebo jinou obdobnou činnost.
Je patrné, že výčet je opravdu vyčerpávající a v souladu s výše zmíněnou zásadou rozšířené ochrany je účelem maximálně hájit zájmy Oznamovatelů, ať už vykonávají činnost v jakékoliv oblasti a v jakémkoli režimu.
Posledním základním znakem Oznámení je protiprávnost nahlašovaného jednání. Závadné chování by mělo naplňovat znaky trestného činu nebo přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.
Vedle těchto dvou hlavních, obecných skupin prohřešků je dále poskytována ochrana v níže uvedených, konkrétních odvětvích. Oznamovat lze porušení předpisů jak tuzemských, tak unijních upravujících tyto oblasti:
Pouze při současném splnění těchto tří znaků (fyzická osoba, souvislost s prací, kvalifikovaná protiprávnost jednání) je podání informace považováno za Oznámení ve smyslu Zákona.
Vedle toho však existují určité skutečnosti, které Oznámením ani při splnění výše uvedených podmínek být nemohou. Konkrétně se jedná o:
Stejně tak je nutné mít na mysli závazek mlčenlivosti určitých osob ve specifických postaveních. Jde zejména o povinnost:
Co se týče způsobů, kterými lze jednotlivá Oznámení podávat, lze je shrnout následovně. Oznamovatel může informaci sdělit prostřednictvím Vnitřního oznamovacího systému (který přibližujeme v Kapitole 8 jakožto hlavní úkol Povinných soukromoprávních i veřejnoprávních subjektů) nebo prostřednictvím Vnějšího oznamovacího systému (který má na starost Ministerstvo, viz Kapitola 10). Pokud žádná z těchto variant nepovede ke uspokojivému výsledku, nebo pokud se jedná o vážný případ protiprávnosti, pak může dotčené informace Oznamovatel Uveřejnit (tedy sdělit např. hromadnými sdělovacími prostředky).
Přestože se popisované téma snažíme podat co nejpřehledněji, je zřejmé, že úprava whistleblowingu není z hlediska odbornosti úpravy tou nejjednodušší. I proto může vyvstat otázka, proč jsou zúčastněné osoby podrobovány tak složitým a detailním pravidlům. Odpověď je pak jednoduchá – jsou to Odvetná opatření, respektive snaha takovým situacím předcházet.
Odvetným opatřením se rozumí jednání v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností Oznamovatele, které bylo vyvoláno Oznámením a které Oznamovateli nebo „Spřízněné“ osobě může způsobit újmu.
Zákon pak obsahuje příkladmý výčet Odvetných akcí, ke kterým může v důsledku Oznámení běžně docházet. Kromě níže uvedených situací však Odvetnou akcí může být i jiné jednání, které splní výše uvedenou definici.
Jak je patrné ze zákonné definice, kromě samotného Oznamovatele jsou chráněny i další osoby, pro které lze užít pojem osoby Spřízněné. Také ty musí Povinné subjekty dle Zákona před Odvetnými opatřeními chránit. Konkrétně jde o:
Ochrany před Odvetnými opatřeními se ani Oznamovatel, ani Spřízněné osoby nemohou vzdát. Ať už by to bylo například jednostranným prohlášením nebo dokonce dvou či vícestrannou smlouvou, žádné z těchto jednání by v praxi nemělo účinek. Ochrana osobám však samozřejmě poskytována není v případě, že podají vědomě nepravdivé Oznámení. V takové situaci se naopak může jednat o přestupek, který popisujeme v Kapitole 9. Stejně tak není ochrana ze své podstaty poskytována v situacích, kdy se jedná o anonymní Oznámení, postrádající identifikaci Oznamovatele, jakožto jednu z povinných náležitostí.
Pokud chráněným osobám v důsledku Odvetných opatření vznikne nemajetková újma, mají tyto právo na přiměřené zadostiučinění, zjednodušeně odškodnění jejich útrap. To musí být dle obecné úpravy v občanském zákoníku poskytnuto v penězích, nezajistí-li jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Občanský zákoník pak dále upravuje i náhradu škod majetkových, kterým se v Zákoně žádné speciální odchylky nedostalo.
Jak jsme již naznačili v Kapitole 4, některé subjekty (především státní) byly úkoly vyplývající ze Směrnice povinné plnit již dříve, a to v důsledku jejího přímého účinku. Na tomto místě se však zaměříme i na všechny ty další subjekty, kterým povinnost vzniká na základě nově přijatého Zákona. Podle tohoto předpisu jsou povinnými subjekty:
Již na první pohled je zřejmé, že výčet je velmi obsáhlý. Za jednoznačně nejdůležitější ustanovení tohoto odstavce lze však bez pochyb označit písmeno b). Podle Zákona totiž předmětné povinnosti dopadají na všechny zaměstnavatele s alespoň 50 zaměstnanci. Tento počet je v plném souladu se zněním evropské Směrnice, kterou Zákon provádí.
Na tomto místě je vhodné zmínit, že původní návrh Zákona byl stran Povinných subjektů o poznání přísnější, něž prováděná Směrnice. Legislativní návrh totiž počítal s regulací všech zaměstnavatelů s alespoň 25 zaměstnanci. Toto ustanovení se však stalo terčem silné kritiky veřejnosti, jelikož okruh subjektů, na které by se zaváděné povinnosti spojené s nemalými administrativními náklady, vztáhly, by se tímto významně navýšil.
Přestože byl Zákon schválen ve znatelně mírnějším znění, i tak je jasné, že povinnosti se budou vztahovat na skutečně vysoký počet osob. Omezení na určitou podnikatelskou či obchodní oblast totiž u subjektů pod písmenem b) chybí a splnění podmínky 50 zaměstnanců není ani u českých zaměstnavatelů dnes nijak neobvyklé. Proto v následující Kapitole detailně přibližujeme, jaké novinky v rámci svého fungování musejí Povinné subjekty nyní zavádět.
Stejně jako výčet Povinných subjektů, i seznam jejich povinností není úplně nejkratší. Pro přehlednost tak jednotlivé úkoly rozdělujeme do několika skupin. Je však třeba mít na mysli, že jednotlivé povinnosti jsou vzájemně provázané a že jeden prohřešek či nedostatek v systému může mít za následek porušení více zákonných pravidel.
Zavedení Vnitřního oznamovacího systému je hlavní povinností dotčených subjektů. Jde o jeden z prostředků, kterým mohou Oznamovatelé jednotlivá Oznámení sdělovat. Vedle Vnitřního systému je třeba odlišit systém Vnější, který má na starosti Ministerstvo, a institut Uveřejnění Oznámení jakožto určité nouzové opatření. Oběma těmto nástrojům se věnujeme v Kapitole 10. Hlavním účelem Vnitřního oznamovacího systému je umožnit Oznamovateli podání Oznámení písemně, ústně a na žádost též osobně v rámci struktury zaměstnavatele. V souladu se zásadou bezformálnosti, zmíněnou v Kapitole 3, jsou kladeny co nejmenší nároky na podobu Oznámení.
Zavádění Vnitřního oznamovacího systému nemusí být nutně pouze na Povinných subjektech samotných. Zákon totiž počítá s výslovným umožněním pověřit zaváděním systému osobu třetí. Tím však nedochází ke zbavení se odpovědnosti za plnění vymezených povinností a za případné přestupky ze strany zaměstnavatelů. Obdobný postup se aplikuje i u relativně menších zaměstnavatelů, tj. těch kteří sice překročí hranici 50 zaměstnanců, ale nemají jich více než 249. Tito mohou Vnitřní oznamovací systémy sdílet nebo jednoduše využívat systém některého z Povinných subjektů. Tato možnost je pochopitelně podmíněna vzájemnou dohodou těchto stran.
Třetí osobu, která pro Povinný subjekt Vnitřní systém zavádí (v praxi půjde zejména o specialisty na compliance či softwarové společnosti nabízející elektronická řešení), jakožto osobu, se kterou Povinný subjekt systém sdílí, je vždy třeba odlišovat od Příslušné osoby. Ta totiž není onou volitelnou třetí osobou zavádějící nebo sdílející systém, nýbrž zákonem přikázanou osobou, která v rámci systému vykonává činnost, jako je přijímání či posuzování Oznámení. Tento člověk bude zpravidla stěžejní součástí každého Vnitřního oznamovacího systému.
Fungování Vnitřního systému je úzce spojeno s povinností Povinného subjektu zabránit tomu, aby Oznamovatel nebo „Spřízněná osoba“ byli vystaveni Odvetnému opatření. V případě, kdy takové povinnosti subjekt nedostojí, se může jednat o některý z přestupků, na které detailně cílí Kapitola 9.
Povinnost určit Příslušnou osobu jakožto středobod Vnitřního oznamovacího systému mají všechny Povinné subjekty. Vzhledem k povaze této pozice a nárokům na čestnost a důvěrnost daného jedince Zákon počítá s určitými podmínkami, které bude muset Příslušná osoba splňovat:
Většina těchto podmínek žádné bližší vysvětlení nevyžaduje, u bezúhonnosti pak zákonodárce počítá s definicí vlastní. Požadavek nesplňují (i) osoby pravomocně odsouzené za trestné činy spáchané v souvislosti s výkonem práce či obdobné činnosti, dále (ii) osoby pravomocně odsouzené za úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby více než 2 roky, a konečně (iii) osoby, které byly v posledních 5 letech pravomocně uznány vinnými z některých přestupků uvedených v Kapitole 9. Bezúhonnost se osvědčuje výpisem z Rejstříku trestů, který není starší než 3 měsíce.
V případě, že Příslušná osoba tuto podmínku splňovat přestane, je povinna ihned takovou skutečnost sdělit Povinnému subjektu. Pokud se Povinný subjekt dozví, že Příslušná osoba již nesplňuje požadavky na výkon této funkce, ať už je to bezúhonnost či jiná podmínka a ať už se tyto informace dozví v rámci své vlastní činnosti či přímo od Příslušné osoby, je povinen ji nahradit. Určení nové Příslušné osoby nemá samo o sobě vliv na trvání pracovněprávního vztahu zaměstnance (původní Příslušné osoby), zejména pokud takový zaměstnanec vykonává i jinou práci, než je plnění povinností v souvislosti s ochranou Oznamovatelů. Tento jev může být v praxi velmi obvyklý, tudíž je nutné mít na mysli, že pokud např. compliance pracovník, který je současně určený jako Příslušná osoba, přestane splňovat některou podmínku Příslušné osoby dle Zákona, neznamená to automaticky ukončení jeho pracovního poměru. Samozřejmě není možné vyloučit, že v souvislosti s porušením podmínky Příslušné osoby došlo i k porušení určité pracovní povinnosti, v důsledku které by bylo teoreticky možné pracovní poměr rozvázat. Tyto dva jevy, tedy povinnosti a jejich případné porušení, jsou však zcela samostatné a mohou existovat nezávisle na sobě.
Jakožto subjekt, prostřednictvím kterého celý Vnitřní oznamovací systém funguje, mají Příslušné osoby řadu důležitých povinností. Právě jejich popis poskytuje náhled do toho, jakým způsobem budou samotná oznamování a navazující kroky probíhat. Konkrétně jde o povinnost:
Co se pak týče konkrétního postupu po podání Oznámení, Zákon počítá s následujícím průběhem:
Veškerá Oznámení činěná vůči Oznamovateli, nejčastěji ze strany Příslušné osoby, se kterou bude dotyčný v kontaktu, je třeba zasílat v písemné formě. To má Oznamovateli zaručit možnost prokázat, že k oznámení došlo a jak probíhalo jeho následné řešení.
Aby mohlo dojít k řádnému využívání Vnitřního systému, nepostačí jeho vytvoření Povinným subjektem. Za účelem rozšíření povědomí o takové možnosti sdělování citlivých informací, zejména mezi řady zaměstnanců, tak zákonodárce stanoví povinnost Povinného subjektu či třetí osoby, která byla zavedením systému pověřena, zveřejnit určité informace na internetových stránkách subjektu. Jde o informace o možných způsobech Oznámení, označení Příslušné osoby, jejího telefonního čísla a e-mailové nebo jiné adresy pro doručování. Vedle toho již ze smyslu úpravy vyplývá povinnost vytvoření určitých materiálních podmínek pro výkon činnosti Příslušné osoby a také její řádné poučení o právech a povinnostech, která jsou s touto důležitou pozicí spojena.
Za předpokladu splnění podmínek, které jsou na Oznámení kladeny, budou tato sdělení zpravidla obsahovat velmi citlivé informace. Povinné subjekty (případně pověřené třetí osoby) jsou tak povinny zajistit, že se s podanými Oznámeními bude moci seznamovat pouze Příslušná osoba a že bude dodržen zákaz poskytnout některé údaje. Konkrétně jsou chráněny totožnost Oznamovatele a „Spřízněných osob“ a dále jakékoliv informace, které by mohly zmařit nebo ohrozit účel podávání Oznámení. Toto vymezení není zcela detailní a jeho flexibilita má zaručit možnost využití na konkrétní okolnosti každého případu.
Vedle jejich utajení je Příslušná osoba povinna informace též řádně uchovávat. V elektronické podobě tak zaznamenává:
Samozřejmě je možné, že některé tyto informace nebudou v rámci konkrétního případu dostupné. V takových situacích však nemusí chybějící informace Příslušná osoba od Oznamovatele bezpodmínečně vyžadovat a spokojí se se zaznamenáním těch známých. V případě ústních Oznámení dochází po souhlasu Oznamovatele k pořízení zvukové nahrávky. Evidence je vedena po dobu 5 let a v souladu se zásadou integrity a důvěrnosti k ní má přístup pouze Příslušná osoba, případně orgány činné v trestním řízení.
Schéma vytvoření vnitřního oznamovacího systému (VOS) naleznete v pdf.
Z výkladu posledních Kapitol je patrné, že Zákon zavádí řadu nových povinností, a to nejen pro zaměstnavatele jako Povinné subjekty, ale i pro strany další. Zjednodušeně lze povinnosti a zákazy rozdělit do tří hlavních skupin, na základě kterých pak lze rozlišovat:
Jediným možným proviněním Oznamovatelů je podání vědomě nepravdivého Oznámení. Nejenže se takovému sdělení neposkytuje žádná ochrana, ale nadto lze toto jednání pokutovat až do výše 50 000 Kč. Nad rámec Směrnice a Zákona je však nutné upozornit i na dosavadní právní úpravu; za určitých okolností by totiž takové lživé obvinění mohlo být posouzeno jako trestný čin křivého obvinění podle § 345 trestního zákona.
Tohoto přestupku se Příslušná osoba jakožto subjekt, který je určen k přijímání Oznámení, dopustí, pokud odepře přijetí řádně podaného Oznámení nebo pokud řádně neposoudí jeho důvodnost. I za tento přestupek lze ukládat pokuty do výše 50 000 Kč.
Pokud Příslušná osoba přijetí Oznámení neodepře, ale ve stanovených lhůtách potom neinformuje Oznamovatele o výsledku jeho posouzení, dopustí se přestupku s pokutami do 20 000 Kč.
Již v Kapitole 3 jsme zmiňovali zásadu integrity a důvěrnosti jakožto jeden z hlavních principů plánované úpravy. Není proto překvapením, že zákonodárce za přestupek označil poskytnutí informace, která by mohla zmařit nebo ohrozit účel Oznámení, a stejně tak poskytnutí informace o totožnosti Oznamovatele bez jeho písemného souhlasu. Toto provinění, které by v praxi teoreticky mohlo vést k nežádoucímu množení Odvetných akcí, je pokutováno do výše 50 000 Kč, potažmo až částkou 100 000 Kč v těch případech, kdy ke spáchání došlo úmyslně.
Jak bylo uvedeno v Kapitolách 1 a 8, na Příslušnou osobu jsou kladeny některé požadavky, jejichž plnění zajistí, že funkci budou vykonávat pouze jedinci s dostatečnou mírou důvěryhodnosti. Jednou z nich je i bezúhonnost takové osoby. Zákonodárce tak až do částky 20 000 Kč pokutuje ty, kteří neoznámí porušení této podmínky, tedy ztrátu bezúhonnosti.
Společným následkem všech přestupků této skupiny je skutečnost, že Příslušná osoba jejich spácháním pozbývá bezúhonnost po dobu 5 let. Tím je pachatelům nepřímo znemožněn budoucí výkon činnosti Příslušné osoby. Zákonodárce tímto opatřením sleduje již výše zmíněný záměr, aby ochranu Oznamovatelů prováděly výlučně osoby důvěryhodné s dostatečnými morálními zárukami.
Provinění spáchaná Povinnými subjekty lze pro přehlednost klasifikovat do dvou skupin v závislosti na jejich závažnosti. Jedná se o:
Lehčí přestupky
Těžší přestupky
Z logiky věci pak vyplývá, že sankce za závažnější provinění jsou pro pachatele citelnější. Za přestupky ze skupiny méně závažných tak hrozí pokuta do 400 000 Kč. Za ty více závažné pak Povinné subjekty zaplatí pokutu až do výše 1 000 000 Kč.
Vedle hlavních skupin přestupků rozlišujeme dále skupinu čtvrtou, označenou jako ostatní přestupky. Těch se může dopustit každá osoba nezávisle na svém postavení. Přestupek tak spáchá například ten, kdo Oznamovateli brání v podání Oznámení, či ten kdo proti Oznamovatelově vůli poskytne údaje o jeho totožnosti nebo jiné informace způsobilé zmařit či ohrozit účel Oznámení. Za takový přestupek jsou pokutovány všechny osoby do částky 100 000 Kč (za bránění v Oznámení), resp. 80 000 Kč (za vyzrazení informací).
Posledním, avšak soudě dle výše pokut velmi významným, zbytkovým přestupkem je vystavení Oznamovatele či Spřízněné osoby Odvetným opatřením. Za toto jednání, jdoucí přímo proti smyslu celé právní úpravy, čelí fyzické i právnické osoby pokutám do částky 1 000 000 Kč. Trestáno je zde aktivní vystavení Odvetné akci. Jak již bylo uvedeno, v případě Povinných subjektů však může být shodnou pokutou sankcionována i pasivita – zaměstnavatelé mají totiž povinnost Odvetným opatřením výslovně zabraňovat a jejich vznik znemožňovat.
V závislosti na tom, o jaký přestupek se v daném případě jedná, je k jeho projednání příslušné Ministerstvo, oblastní inspektorát práce, nebo Státní úřad inspekce práce, zjistil-li jej při své kontrolní činnosti. Pro účely pomoci či přímo zastoupení v těchto řízeních vám společnost Accace ráda poskytne své služby.
Vnitřní oznamovací systém, kterému byla věnována převážná část této příručky, je pouze jedním ze způsobů, kterým mohou Oznamovatelé svá Oznámení podávat. Již v Kapitolách 1 či 5 jsme naznačili, že vedle systému interního, který zjednodušeně řečeno vytváří všichni zaměstnavatelé s 50 a více zaměstnanci, existuje systém externí.
Tvorbu Vnějšího (externího) oznamovacího systému má pak na starosti Ministerstvo. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo je subjektem veřejnoprávním, vztahuje se na něj přímý účinek Směrnice, který jsme detailně přiblížili v Kapitolách 2 a 4. Ministerstvo tak kromě poskytování metodické, poradenské a odborné pomoci ve věcech ochrany Oznamovatelů bylo povinno již v prosinci 2021 vytvořit centrální systém pro přijímání a posuzování Oznámení, ať už ve formě ústní, písemné či osobní.
Ministerstvo na přijetí Zákona nečekalo a své povinnosti již řadu měsíců plní, jak je patrné mimo jiné ze zavedení Vnějšího oznamovacího systému, který je dostupný z adresy https://oznamovatel.justice.cz/. Pro účely zpřehlednění postupu Ministerstvo vytvořilo názorné schéma (viz e-book v pdf).
Možnost podat Oznámení prostřednictvím Ministerstva může zvýšit četnost oznamování ze strany Oznamovatelů protiprávních jednání, kteří se z různých důvodů vyhýbají možnosti je podat přímo do rukou orgánů činných v trestním řízení (policie či státní zástupce) nebo jiných příslušných orgánů veřejné moci. Jedním z důvodů může být to, že se potenciální Oznamovatelé obávají negativní reakce v případě, že si nebudou jisti společenskou škodlivostí oznamovaného jednání a jeho právní kvalifikací. Pro případ, že si potenciální Oznamovatel není jistý, zda jím zjištěné skutečnosti představují protiprávní jednání ve smyslu Zákona či Směrnice, Ministerstvo je povinno pomoci poskytnutím odborného poradenství.
Oznamovatelé se mohou rozhodnout Oznámení podat u Ministerstva také v případě, že Vnitřní oznamovací systémy u jejich Povinných subjektů nejsou funkční, nebo například pokud k nim nemají dostatečnou důvěru. Oznamovatelé samozřejmě nemusí důvod upřednostnění Vnějšího oznamovacího systému uvádět a nejsou ani povinni Oznámení podat nejprve prostřednictvím systému interního. Centrální systém tak funguje jako plnohodnotná alternativa.
Přestože právní úprava počítá s výše popsanou pojistkou v podobě Vnějšího oznamovacího systému, rozhodl se zákonodárce zajistit ochranu Oznamovatelů dalším způsobem. Jak jsme již naznačili v Kapitole 5, za splnění určitých podmínek lze informaci o závadném jednání sdílet zcela mimo oznamovací systémy. Zákon pro tento proces užívá pojmu Uveřejnění. Oznamovatel může informace tvořící obsah Oznámení Uveřejnit, pokud:
V případě splnění alespoň jedné z výše uvedených podmínek se nechává na Oznamovatelově uvážení, který prostředek pro sdělení zvolí. Předpokládá se však, že zpravidla půjde o hromadné sdělovací prostředky (zejména tedy rozhlas, televizní vysílání, noviny či sociální sítě).
Vzhledem ke skutečnosti, že dosavadní Kapitoly se místy nesly spíše v teoretickém duchu, rozhodli jsme se příručku zakončit několika modelovými situacemi, které mohou mnohdy abstraktní právní úpravu zkonkretizovat a přiblížit. Následující příklady v ideálním případě dokreslí, na které životní situace se Zákon bude vztahovat a na které nikoliv.
Starosta obce XY se podílí na manipulaci s veřejnou zakázkou na výstavbu nového multifunkčního hřiště pro děti. O jeho jednání se dozví jedna ze sekretářek na městském úřadě obce XY při zpracování potřebné dokumentace. Stejně tak se o manipulaci se zakázkami dozví starostův soused, který zaslechne jeho rozhovor s manželkou. Může některý z uvedených subjektů oznámit starostovo jednání v souladu s úpravou v Zákoně?
Jednou z hlavních podmínek možnosti Oznámení je jeho způsobilost, kterou zaručuje mimo jiné splnění tří základních kritérií uvedených v Kapitole 5. Jednání, které je předmětem Oznámení, musí být protiprávní (znak kvalifikované protiprávnosti byl detailněji specifikován výše). Oznamovatel musí být fyzickou osobou. A o jednání se taková osoba musí dozvědět v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností. První dvě podmínky jsou splněny u obou potenciálních Oznamovatelů. Třetí podmínka je však splněna pouze u sekretářky, jelikož soused se o jednání nedozvěděl ani v souvislosti s prací, ani v souvislosti s jinou obdobnou činností. Naproti tomu sekretářka městského úřadu možnost Oznámení mít bude a na její vůli se nechává, zda k tomu využije Vnitřního oznamovacího systému vytvořeného v rámci obce, či Vnějšího oznamovacího systému Ministerstva. Soused si (v závislosti na dalších okolnostech případu) bude muset vystačit s tradičním trestním oznámením podezření ze spáchání přestupku, respektive trestním oznámením k Policii ČR nebo státnímu zastupitelství..
Pilný advokátní koncipient při tvorbě dokumentů pro jednoho z klientů kanceláře zaznamenal významné nesrovnalosti v poskytnutých podkladech. Při bližším zkoumání došel k závěru, že klient se hned v několika případech dopustil protiprávního jednání v hospodářské oblasti. Vědom si podstaty institutu whistleblowingu nijak neztrácel čas a prostřednictvím Vnějšího oznamovacího systému jednání nahlásil. Rozhodl se správně?
Zákon počítá s několika výjimkami, pro které nebude možné Oznámení učinit. Vedle zpovědního tajemství sem spadají také povinnosti mlčenlivosti notářů, státních zástupců, advokátů, ale právě také advokátních koncipientů. Plný výčet výjimek poskytujeme v Kapitole 5. Nová úprava oznamování tak na povinnosti mlčenlivost ve vztahu ke klientům nic nemění a toto modelové Oznámení ochrany požívat nebude, advokátní koncipient se nerozhodl správně. Vedle toho se dotyčný navíc vystavil riziku závažných sankcí ze strany advokátní komory.
Zaměstnanec státního podniku se pohádá s kolegyní, se kterou dlouhodobě mívá spory. V návaznosti na vzniklou situaci se rozhodne pro odplatu a u Povinného subjektu prostřednictvím Vnitřního oznamovacího systému učiní Oznámení o protiprávním jednání kolegyně, o kterém již dlouho ví, nicméně až do této chvíle jej neoznámil. Poskytuje Zákon takovému Oznámení ochranu a za jakých podmínek?
Zaměstnanec bude ochrany požívat i v tomto případě, záměry a motivy zaměstnance Příslušná osoba zkoumat nebude. Stejně tak Zákon nestanoví žádnou lhůtu k Oznámení předmětného jednání. Tento aspekt však platí pouze za předpokladu, kdy oznamovaným jednáním nebyl spáchán trestný čin. V případech, kdy ke spáchání trestného činu došlo, bude nutné splnit bezodkladnost Oznámení (a to vůči jiným subjektům) pro účely vyvarování se spáchání přečinu Neoznámení trestného činu dle § 368 trestního zákoníku. Za předpokladu splnění všech náležitostí Oznámení tak ochrany požívá i Oznamovatel, jehož záměry nejsou z těch nejčestnějších. Od tohoto modelového příkladu je však nutné důrazně odlišit situace, kdy – ať už z odplaty či z jiného důvodu – dojde k podání vědomě nepravdivého Oznámení. Takovému sdělení se samozřejmě ochrana neposkytuje, naopak je sankciováno minimálně jako přestupek, což jsme nastínili v Kapitole 9.
Na závěr si vás dovolujeme upozornit, že jak Směrnice o ochraně oznamovatelů, tak nově přijatý Zákon, který s opožděním zajistí její řádné provedení, mají skutečně nebývalý rozsah. Ať už se jako čtenář nacházíte v pozici budoucího Oznamovatele, Pověřené osoby či právě Povinného subjektu, kterých budou jen v tuzemsku stovky, nová úprava vás jistě nemine. Rádi vám proto nabídneme naše poradenské služby a zajistíme soulad vaší činnosti s těmito novými pravidly.
Obchodní právo | Korporátní právo | Pracovněprávní poradenství | Compliance programy | Whistleblowing | GDPR | Právo nemovitostí | Veřejné zakázky | Dědictví a nástupnictví | Právo duševního vlastnictví | Zaměstnávání cizinců a imigrační služby | Sporná agenda | Založení společnosti | Likvidace společnosti | Změny v obchodních společnostech | Virtuální sídlo a správa datové schránky | Korporátní dokumenty | Prodej ready-made společností | Registrace skutečných majitelů | Online poradenský portál
Naše služby si můžete pohodlně objednat také prostřednictvím e-shopu:
O Accace Česká republika
Accace je aktivním a spolehlivým partnerem společností, které hledají špičkové poradenské a outsourcingové služby. Na náročné potřeby klientů odpovídáme chytrými řešeními, moderními technologiemi, lidským přístupem a mezinárodním přesahem. V České republice je nás již téměř 270 a pracujeme pro více než 500 firem, od start-upů přes malé a střední podniky až k nadnárodním korporacím. V rámci skupiny Accace máme již přes 800 odborníků, kteří poskytují komplexní služby více než 2 000 zákazníků.
O Accace Circle
Celosvětově působí Accace pod značkou Accace Circle, což je obchodní uskupení profesionálních poradců a poskytovatelů BPO služeb. Spojuje nás zápal pro věc a důraz na špičkovou kvalitu poskytovaných služeb bez ohledu na státní hranice. Globální zastoupení máme ve více než 50 zemích a sdružujeme téměř 2 500 profesionálů. Naše klientela čítá více než 15 000 zákazníků z různých oborů, převážně středně velkých firem a mezinárodních společností z žebříčku Fortune 500. Měsíčně zpracováváme zhruba 200 000 výplatních pásek.
Přihlaste se a získejte zdarma přístup k důležitým novinkám a odborným informacím. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit. Přečtěte si, jak nakládáme s vašimi osobními údaji: Ochrana osobních údajů | Prohlášení ke GDPR.
Již jste přihlášeni? Potvrďte vaši e-mailovou adresu níže a PDF zamíří přímo do vaší e-mailové schránky.
