Upozornění na podvodné pracovní nabídky >> Společnost Accace nenabírá nové zaměstnance přes Telegram, WhatsApp, ani jiné podobné kanály. Všechny nabídky práce najdete výhradně na oficiálních platformách (webové stránky Accace, Jobs, Juristic, profily Accace na sociálních sítích LinkedIn, Facebook, Instagram).
Zpět na novinky
Whistleblowing: přehledně o ochraně oznamovatelů
Prohlédnout e-book
Mailchimp - subscribe form sidebar

Evidence pracovní doby dle Evropského soudního dvora

1. července 2019

Mediálně velkou pozornost si získal rozsudek Evropského soudního dvora („ESD“) ve věci C-55/18 (titulky hrozily „Návratem píchaček“ či „Píchačkami pro všechny“ a podobně). Tento judikát však do českého právního prostředí nic zcela zásadního nepřináší. Na rozdíl od španělského práva, které bylo předmětem přezkumu ESD, je v českém zákoníku práce povinnost zaměstnavatele evidovat pracovní dobu, její začátek a konec a samozřejmě také přesčasy, výslovně zakotvena. Pouze pro připomenutí poukazujeme na to, že evidence pracovní doby není evidencí přítomnosti na pracovišti. A i když tedy zaměstnavatel monitoruje příchody a odchody zaměstnance z pracoviště (např. vstupní kartou), je vedle toho rovněž povinen vést evidenci pracovní doby každého jednotlivého zaměstnance.

Daleko významnější se jeví z pohledu českého práva rozsudek ESD ze dne 11. dubna 2019 ve věci C-254/18, který zůstal mediálně téměř opomenut. Týká se rovněž pracovní doby a problematický by mohl být především pro zaměstnavatele, u nichž se aplikuje nerovnoměrně rozvržené pracovní doby. Z českého zákoníku práce vyplývá povinnost zaměstnavatele stanovit pro tyto účely tzv. vyrovnávací období v délce nejvýše 6 měsíců, za které nesmí být překročena průměrná stanovená týdenní pracovní doba. Zaměstnavatelé si různě stanovují začátek a konec tohoto vyrovnávacího období. A rozvrhují si pracovní dobu tak, aby v tomto vyrovnávacím období zůstali v mezích průměrné pracovní doby.
Nicméně ESD řekl, že evropské právo sice „nebrání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely výpočtu průměrné délky týdenní pracovní doby stanoví referenční období, která začínají a končí k pevně určeným kalendářním datům“, avšak pouze „za předpokladu, že tato právní úprava zahrnuje mechanismy umožňující zajistit, aby v průběhu každého období šesti měsíců, které zasahuje do dvou na sebe navazujících pevných referenčních období, byla dodržena průměrná maximální týdenní pracovní doba v délce 48 hodin.“ Z toho vyplývá, že je jedno, jak má zaměstnavatel nastaveno vyrovnávací období (toto v podstatě ztrácí smysl), jelikož maximální hranici stanovené pracovní doby musí pohlídat a dodržet v KAŽDÉM OBDOBÍ ŠESTI PO SOBĚ JDOUCÍCH MĚSÍCŮ. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomuto výkladu postaví kontrolní orgány a justice v České republice.

Andrea Drhová
Senior Associate | Accace Legal s.r.o., advokátní kancelář
Napište nám
Whistleblowing: přehledně o ochraně oznamovatelů
Prohlédnout e-book
Mailchimp - subscribe form sidebar
crosschevron-leftarrow-leftarrow-right linkedin facebook pinterest youtube rss twitter instagram facebook-blank rss-blank linkedin-blank pinterest youtube twitter instagram