Nelegální práce, (sub)dodavatelé a zastřené zprostředkování zaměstnání: Spoluodpovědnost za uloženou pokutu

Nelegální práce

Zcela zásadní je v tomto ohledu definice nelegální práce, která se v průběhu času neustále upravuje, resp. upřesňuje. Dle zákona o zaměstnanosti je se nelegální prací rozumí:

1. závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah (tedy tzv. zastřený pracovní poměr, pro nějž se v praxi vžil pojem švarcsystém),
2. práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání (vč. zaměstnanecké či modré karty) nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno,
3. práce vykonávaná cizincem bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky vyžadováno.

Je nutné zmínit, že již před transpozicí sankční směrnice do zákona o zaměstnanosti bylo možné sankcionovat nelegální práce cizinců, kteří neměli povolení k pobytu v České republice. Nebylo to řečeno takto explicitně, jako je tomu v současné právní úpravě. Avšak ze zákonných ustanovení již tato forma nelegální práce vyplývala.

V praxi se ale postih samotného „zaměstnavatele“ ukázal jako nedostatečný. Tito zaměstnavatelé byli často kontrolními orgány těžce postižitelní – zejména pokud se jednalo o zahraniční subjekty či společnosti, kde zahraniční osoby figurovaly jako statutární orgán i společník. Byla proto zavedena spoluodpovědnost dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům ve formě ručení za úhradu pokuty a dlužné mzdy. Tato se však vztahuje pouze ke skutkové podstatě nelegální práce uvedené výše pod bodem 3. – tj. k výkonu nelegální práce bez platného povolení k pobytu.

Spoluodpovědnost a ručení – obecně

Ohledně úpravy spoluodpovědnosti dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům ve formě ručení je třeba úvodem říci, že ručení je typické spíše pro právo soukromé. Toto ručení má však odlišnou povahu, a to nejen proto, že se jedná o ručení ve veřejném právu.

Dle zákona o zaměstnanosti ručí za úhradu pokuty uložené za přestupek spočívající ve výkonu práce bez platného oprávnění k pobytu právnická nebo fyzická osoba, které právnická či fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon takové nelegální práce, poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby. Stejně ručí i prostředník. Jedná se tak o případ, kdy pravomocně uloženou pokutu sankcionovaná právnická nebo fyzická osoba neuhradí. Ručení však nevznikne automaticky, ale pouze v případě, pokud o nelegální práci tyto osoby věděly či vědět měly a mohly – což bude vždy předmětem dokazování v řízení o určení ručení.

Zde by bylo vhodné doporučit dodavatelům jistou míru obezřetnosti při sjednávání dodávek od subdodavatele a snažit se tak předcházet případným sporům například vyžádáním si dokumentace prokazující legálnost pobytu a práce zaměstnanců subdodavatele. Dalším zajímavým aspektem tohoto institutu je fakt, že za neuhrazenou pokutu může v jednom případě ručit více fyzických nebo právnických osob. Poměr na ručení těchto osob bude stanoven rozhodnutím Státního úřadu inspekce (dále jen „Úřad“) práce nebo oblastního inspektorátu práce (dále jen „Inspektorát“). Základem pro toto rozhodnutí budou zjištění učiněná orgány inspekce práce ve správním řízení.

Ručení – procesní stránka

Z procesní stránky věci je řízení o určení ručení řízením správním, které Úřad nebo Inspektorát zahájí nejpozději do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění nelegálního zaměstnání. Rozhodnutí je v právní moci, jestliže bylo oznámeno a nelze proti němu podat odvolání. Oznámeno je zpravidla doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou účastníka nebo ústním vyhlášením, pokud se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. V rámci následného správního řízení rozhodne Úřad nebo Inspektorát o tom, zda tu ručení je a popř. kdo je ručitelem. Proti takovému rozhodnutí je možné ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí podat odvolání. Nepodá-li účastník ve stanovené lhůtě odvolání, stane se toto rozhodnutí pravomocné a vykonatelné.

Pokuta a další sankce

V případě, že Úřad nebo Inspektorát udělí pokutu právnické nebo fyzické osobě za výše uvedený přestupek či správní delikt, je nejen povinna uhradit pokutu, ale je také povinna uhradit cizinci dlužnou odměnu a náklady související s jejím doručením.

I zde je umožněno Úřadu nebo Inspektorátu, aby určil ručitele, kteří budou na základě takového rozhodnutí povinni uhradit cizinci odměnu, včetně nákladů souvisejících s jejím doručením.

Zákon o zaměstnanosti stanoví, že odměna odpovídá výši základní měsíční sazby minimální mzdy za každý měsíc trvání výkonu nelegální práce cizince bez povolení k pobytu. Toto ustanovení je důsledkem nedůsledné transpozice sankční směrnice jeví se jako velmi nevýhodné pro cizince s vyššími mzdami. Zákon zde rovněž pracuje s vyvratitelnou právní domněnkou, dle které se má za to, že cizinec vykonával práci 3 měsíce. Reálně si lze totiž představit, že bude velmi těžké zjistit skutečný stav délky trvání výkonu takové nelegální práce a že zejména právnická či fyzická osoba a cizinec budou tvrdit každý něco jiného. Cizinec, aby dostal zaplaceno co nejvíce, a právnická nebo fyzická osoba, aby nemusela hradit vyšší odměnu, než je nutno. A zejména pak také proto, že délka trvání přestupku (protiprávního jednání) je jedním z kritérií pro určení výše uložené pokuty.

Na tomto místě je nutno zmínit, že ručitel nevstupuje místo sankcionované právnické do všech jejích povinností. Nehradí zejména pojistné na všeobecné zdravotní pojištění ani pojistné na sociální zabezpečení a ani penále za pozdní provedení těchto odvodů, které by byla, v případě existence řádného pracovněprávního vztahu, sankcionovaná právnická či fyzická osoba povinna odvést dle jiných právních předpisů.

Jako jeden z dalších následků spáchání správního deliktu je omezení přístupu k finančním příspěvkům poskytovaným zaměstnavatelům ze státního rozpočtu podle zákona o zaměstnanosti. Jedná se tak o některé příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti – například příspěvek za vytvoření pracovních příležitostí ve formě veřejně prospěšné práce, účelného pracovní místa či překlenovací příspěvek atd. Na tyto příspěvky nemá zaměstnavatel nárok po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla zaměstnavateli uložena pokuta za umožnění nelegální práce. Pakliže zaměstnavatel nějaký z těchto příspěvků již obdržel, je povinen jej vrátit v případě, že do 12 měsíců po jeho poskytnutí nabude právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce výše uvedeným způsobem.

Také zákon o veřejných zakázkách zapracoval do podmínek pro možnost ucházet se o veřejné zakázky podmínku, že fyzická nebo právnická osoba nebyla za toto porušení v předchozích 3 letech sankcionována. Rovněž řada jiných příspěvků či dotací plynoucích ze státního rozpočtu je podmíněna tím, že příjemci nebyla uložena určitá sankce dle ZoZ. Za zmínku například stojí v nedávně době hojně využívaný program Antivirus.

V neposlední řadě je nutno také poukázat na nemožnost sankcionovaného subjektu zveřejňovat po určitou dobu volná pracovní místa. To fakticky dočasně zamezí zaměstnávání cizinců u dotčeného subjektu.

Zastřené zprostředkování práce a odpovědnost uživatele

Do české úpravy přibyl od července 2017 též institut zastřeného zprostředkování zaměstnání.

Samotné zprostředkování zaměstnání je definováno ve třech různých formách v § 14 odst. 1. písm. a) až c) ZoZ. Pro účely přestupků definovaných v paragrafech výše se zaměříme hlavně na písmeno b), tedy zprostředkování zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele (tzv. agenturní zaměstnávání). Uživatelem se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje, pro niž zaměstnanec práci fakticky vykonává a která dohlíží na její provádění. Jakékoli zprostředkování zaměstnání prováděné fyzickými či právnickými osobami je možné poskytovat jen na základě oprávnění. Avšak získání oprávnění pro agenturní zaměstnávání je podmíněno mnoha požadavky, mezi něž mimo jiné patří potřebná kvalifikace, pojistné krytí či složení kauce ve výši 500 000 Kč. Právě tyto přísné podmínky ve spojení s poměrně důkladným dohledem a častými kontrolami ze strany dohledových orgánů často vedou k faktickému zprostředkování zaměstnání bez požadovaného oprávnění. Využívány jsou pro to typicky obchodněprávní smlouvy, jako jsou smlouva o dílo, smlouva o poskytování služeb či smlouva o spolupráci atp.

Jelikož se v praxi ukázalo postihování nelegálních agentur práce (tj. subjektů, které zprostředkovávaly zaměstnání bez potřebné licence) jako nedostatečné, byla i pro tyto případy zákonem doplněna spoluodpovědnost uživatelů. Tedy subjektů, které činnosti těchto nelegálních agentur využívají. Přestupkem (resp. správním deliktem) je tak dle aktuální úpravy nejen samotné zprostředkování zaměstnání bez příslušné licence, ale i umožnění takového zastřeného zprostředkování zaměstnání. Horní hranice sankce je stejná jak u nelegálního zprostředkování zaměstnání, tak i u jeho umožnění, a to v maximální výši 10 milionů Kč. Pojmem „umožnění“ se pak myslí situace, kdy uživatel využije namísto oprávněného zprostředkovatele (tj. agentury práce, která je držitelem řádné licence) neoprávněného zprostředkovatele (subjekt bez potřebné licence).

Spoluodpovědnost uživatele byla přidána v reakci na požadavky odborné veřejnosti za účelem snížení poptávky po nelegálních agenturách práce, a tedy potenciálním snížení jejich počtu. Uživatel má přitom možnost ověřit si platnost licence svého zprostředkovatele ve veřejně přístupném registru vedeném Úřadem práce ZDE. Nemůže se tedy vymlouvat, že nevěděl, že se jedná o nelegální agenturu práce. Resp. s takovým argumentem by v případě obrany proti uložené pokutě určitě neuspěl.

V případě nejasností se obraťte na náš právní tým, rádi vám budeme nápomocni.