Jak se v praxi projevuje vliv sankční směrnice na zákon o zaměstnanosti? Kdy a jakým způsobem jsou, v případech nelegální práce, dodavatelé spoluodpovědní za pokutu uloženou subdodavatelům? Kdy za ni ručí? A co všechno mohou po rozhodnutí Úřadu práce hradit?
Dne 5. 1. 2012 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 1/2012 Sb., kterým se do českého právního řádu, zejména do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o zaměstnanosti“ či ,,ZoZ“) transponovala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18.6.2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále jen ,,sankční směrnice“).
Tento článek se bude věnovat hlavně nové úpravě spoluodpovědnosti dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům – ručení, avšak pro správné pochopení věci je třeba si nejdříve nastínit i další nové zákonné definice transponované do zákona o zaměstnanosti sankční směrnicí.
Jednou ze základních změn je nová definice nelegální práce. Nově je tak v ustanovení § 5 písm. e) bod 3. ZoZ upraveno, že nelegální prací se rozumí, pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno. Je nutné zmínit, že již před transpozicí sankční směrnice do zákona o zaměstnanosti bylo možné sankcionovat nelegální práce cizinců, kteří neměli povolení k pobytu v České republice. Nebylo to řečeno takto explicitně, jako je tomu v současné právní úpravě, ale ze zákonných ustanovení (§ 89, § 92, § 100 odst. 1 písm. c), d) ZoZ) již tato forma nelegální práce vyplývala. Každý výkon práce bez povolení k pobytu je totiž zároveň i výkonem práce bez povolení k zaměstnání a znaky nelegální práce tak byly naplněny již dříve. Nicméně i tak má tato ,,rozšířená, nová“ úprava nelegální práce svůj důvod pro její explicitní definici a to zejména u otázky spoluodpovědnosti dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům – ručení, která se vztahuje pouze k této skutkové podstatě nelegální práce, tj. nelegální práce bez platného povolení k pobytu (§ 5 písm. e) bod 3. ZoZ).
Ohledně nové úpravy spoluodpovědnosti dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům – ručení je třeba úvodem říci, že ručení, in stricto sensu, je typické spíše pro právo soukromé. Toto ručení má však odlišnou povahu a to nejen proto, že se jedná o ručení ve veřejném právu.
Jak vyplývá ze zákona o zaměstnanosti (§ 141a odst. 1 ZoZ), ručí za úhradu pokuty uložené za přestupek podle § 139 odst. 1 písm. f) nebo za správní delikt podle ustanovení § 140 odst. 1 písm. e) právnická nebo fyzická osoba, které právnická nebo fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3., poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby; stejně ručí i prostředník. Jedná se tak o případ, kdy pravomocně uloženou pokutu sankcionovaná právnická nebo fyzická osoba neuhradí. Je nutné si také uvědomit, že ručení nevznikne automaticky, ale pouze v případě, pokud o nelegální práci podle ustanovení § 5 písm. e) bod 3. tyto osoby věděly či vědět měly a mohly, což bude vždy předmětem dokazování v řízení o určení ručení. Zde by bylo vhodné doporučit dodavatelům jistou míru obezřetnosti při sjednávání dodávek od subdodavatele a snažit se tak předcházet případným sporům například vyžádáním si dokumentace prokazující legálnost práce zaměstnanců subdodavatele. Dalším zajímavým aspektem tohoto institutu je fakt, že za neuhrazenou pokutu může v jednom případě ručit více fyzických nebo právnických osob, přičemž poměr na ručení těchto osob bude stanoven rozhodnutím Úřadu práce, dle ustanovení § 141a odst. 2 ZoZ. Základem pro toto rozhodnutí budou zjištění učiněná orgány inspekce práce ve správním řízení. Dochází zde tak k paradoxní situaci kdy o uložení pokuty za přestupek či správní delikt za umožnění výkonu nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 3. rozhoduje oblastní inspektorát práce, ale o samotném určení ručení či poměru ručení, v případě více účastníků, rozhoduje Úřad práce. Jistě by bylo v praxi přínosnější, kdyby oba kroky spadaly pod jeden z orgánů.
Z procesní stránky věci je řízení o určení ručení řízením správním, které Úřad práce zahájí nejpozději do 90 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek podle
§ 139 odst. 1 písm. f) ZoZ nebo za správní delikt dle § 140 odst. 1 písm. e) ZoZ vydaný oblastním inspektorátem práce. Rozhodnutí je v právní moci jestliže bylo oznámeno, tj. doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením (nestanoví-li zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s.ř.“) jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí) a proti kterému nelze podat odvolání. V rámci následného správního řízení rozhodne Úřad práce o tom, zda tu ručení je a popř. kdo je ručitelem. Proti takovému rozhodnutí je možné ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí podat odvolání dle ustanovení § 81 a násl. s.ř., jinak se stane toto rozhodnutí pravomocné a vykonatelné.
V případě, že Úřad práce udělí pokutu právnické či fyzické osobě za výše uvedený přestupek či správní delikt, je nejen povinna uhradit pokutu, ale je také povinna uhradit cizinci dlužnou odměnu a náklady související s jejím doručením. I zde je umožněno Úřadu práce, aby určil ručitele, který/kteří budou na základě takového rozhodnutí povinni uhradit cizinci odměnu, včetně nákladů souvisejícími s jejím doručením. Zákon o zaměstnanosti stanoví, že odměna odpovídá výši základní měsíční sazby minimální mzdy za každý měsíc trvání výkonu nelegální práce cizince bez povolení k pobytu. V ustanovení § 141b odst. 2, věta druhá ZoZ je pak také upravena vyvratitelná právní domněnka, která stanoví, že se má za to, že cizinec vykonával práci 3 měsíce. Reálně si lze totiž představit, že bude velmi těžké zjistit skutečný stav délky trvání výkonu takové nelegální práce a že zejména právnická či fyzická osoba a cizinec budou tvrdit každý něco jiného – cizinec, aby dostal zaplaceno co nejvíce a právnická nebo fyzická osoba, aby nemusela hradit vyšší odměnu než je nutno a zejména pak také, aby tato skutečnost neměla vliv na výši pokuty udělenou oblastním inspektorátem práce, jelikož to bude zřejmě také jedno z kritérií pro její určení.
Považuji také za dobré zmínit, že ručitel však nevstupuje místo sankcionované právnické či fyzické osoby do povinnosti dle ustanovení § 141b odst. 1) písm. b) ZoZ, tj. nehradí pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a penále s tím související a pojistné na sociální zabezpečení včetně penále, které by byla, v případě existence řádného pracovněprávního vztahu, sankcionovaná právnická či fyzická osoba povinna odvést dle jiných právních předpisů.
Jako jeden z dalších následků spáchání tohoto přestupku nebo správního deliktu právnickou či fyzickou osobou je omezení přístupu k finančním příspěvkům poskytovaným zaměstnavatelům ze státního rozpočtu podle zákona o zaměstnanosti. Jedná se tak o některé příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti, tj. například investiční pobídky (§ 111 ZoZ), veřejně prospěšné práce (§ 112 ZoZ), účelná pracovní místa (§ 113 ZoZ) atd. Na tyto příspěvky nemá zaměstnavatel nárok po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla zaměstnavateli uložena pokuta za umožnění této nelegální práce. Pakliže zaměstnavatel nějaký z těchto příspěvků již obdržel, je povinen jej vrátit v případě, že do 12 měsíců po jeho poskytnutí nabude právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce výše uvedeným způsobem. Také zákon o veřejných zakázkách zapracoval do podmínek pro možnost ucházet se o veřejné zakázky podmínku, že fyzická nebo právnická osoba nebyla za toto porušení v předchozích 3 letech sankcionována.
Infobox
Dne 5.1.2012 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 1/2012 Sb., kterým se do českého právního řádu, zejména do zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti transponovala tzv. sankční směrnice. Významná změna je tak nejen v definici nelegální práce, ale zejména v novém institutu ručení, tj. spoluodpovědnosti dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům v případě uložení pokuty oblastním inspektorátem práce (a následným rozhodnutím o ručení Úřadem práce) za umožnění výkonu nelegální práce cizinci bez platného povolení k pobytu.
Marie Zimáková absolvovala studium práva a právní vědy na Univerzitě Palackého v Olomouci. V rámci studia se zúčastnila ročního pobytu na francouzské právnické fakultě Université de La Rochelle, kde se specializovala na mezinárodní právo obchodní. Je členem České advokátní komory.
Marie získala zkušenosti v rámci advokacie zejména v oblastech obchodního a občanského práva, na které se zaměřovala při svém působení ve francouzské stavební firmě a advokátní kanceláři.
Momentálně působí Marie na pozici Junior Associate v advokátní kanceláři Accace Legal s.r.o. kde má zodpovědnost za poskytování právních služeb českým i zahraničním klientům.
Download – Spoluodpovědnost dodavatelů za uloženou pokutu subdodavatelům – ručen
