Osobní údaje uchazečů o zaměstnání

Před začátkem každého pracovněprávního vztahu je nutné provést výběrové řízení a vybrat toho správného uchazeče. V naší praxi se setkáváme s tím, že personalisté si často nejsou jistí, jaké osobní údaje mohou od uchazečů o zaměstnání při výběrovém řízení vyžadovat, jestli se zpracováním osobních údajů potřebují souhlas nebo zdali mohou získávat informace o uchazečích také např. ze sociálních sítí.

A) Jaké osobní údaje je možné od uchazečů o zaměstnání vyžadovat?

Nařízení GDPR ani zákoník práce či zákon o zaměstnanosti nedefinují okruh osobních údajů, které by bylo možné od uchazečů o zaměstnání požadovat. Obecně lze říci, že je možné požadovat takové osobní údaje, které jsou relevantní pro rozhodnutí zaměstnavatele o tom, zda daného uchazeče přijme či nikoliv.

Naopak zákoník práce v § 316 odst. 4 uvádí výčet osobních údajů, které zaměstnavatel nesmí vyžadovat, jedná se o:

a) těhotenství,

b) rodinné a majetkové poměry,

c) sexuální orientace,

d) původ,

e) členství v odborové organizaci,

f) členství v politických stranách nebo hnutích,

g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti,

h) trestněprávní bezúhonnost.

Výše uvedené neplatí, s výjimkou osobních údajů uvedených pod písmeny c), d), e), f) a g), pokud je dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána:

• některé práce jsou zakázány těhotným ženám a za tímto účelem je nutné vědět, zda je zaměstnankyně těhotná či nikoliv.
• vyžadování informace o trestněprávní bezúhonnosti je možné, pokud je tato informace skutečně nezbytná k výkonu sjednané práce (např. u pracovníků manipulujících s penězi).

B) Jak správně uchazeče o zaměstnání informovat o zpracování jejich osobních údajů?

V souladu s nařízením GDPR je nutné uchazeče o zaměstnání jakožto subjekty údajů informovat o zpracování jejich osobních údajů.

Zaměstnavatel musí uchazečům o zaměstnání nejpozději v okamžiku získání osobních údajů poskytnout informace o okolnostech zpracování osobních údajů, tj. zejména:

• identifikační údaje společnosti a kontaktní údaje,
• účel zpracování osobních údajů,
• dobu, po kterou budou osobní údaje uchazeče zpracovávány,
• informace o předání osobních údajů do zahraničí;
• informace o právech, které uchazeči mají.

C) Souhlas uchazečů o zaměstnání se zpracováním jejich osobních údajů

Získávání souhlasu se zpracováním osobních údajů uchazeče o zaměstnání není nutné. Osobní údaje uchazeče o zaměstnávání jsou zpracovávány za účelem uzavření pracovní smlouvy či dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

D) Uchování životopisů neúspěšných uchazečů

Uchování životopisů neúspěšných uchazečů je možné, např. pro případné budoucí oslovení s jinou pracovní nabídkou, pokud k tomu uchazeč dá souhlas. Nařízení GDPR nestanovuje požadavek, aby získaný souhlas byl v písemné podobě. Nicméně kvůli případné kontrole ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů rozhodně doporučujeme od uchazeče souhlas v písemné podobě získat.

Pokud uchazeči o zaměstnání odesílají své životopisy prostřednictvím formuláře na webových stránkách, doporučujeme do takového formuláře doplnit také zaškrtávací tlačítko, ve kterém může uchazeč udělit souhlas s uchováním svého životopisu i pro případné budoucí oslovení.

E) Je možné získávat informace o uchazečích o zaměstnání ze sociálních sítí?

Upozorňujeme, že byť by personalista osobní údaje uchazeče ze sociálních sítí nikam nezaznamenával, ale bral by takto získané údaje v úvahu při svém rozhodování, není vyloučen rozpor s § 316 odst. 4 zákoníku práce (viz A). V určitých případech by se totiž mohlo jednat o získávání osobních údajů, které nesouvisejí s výkonem práce. Vždy je potřeba mít na paměti, zdali dané osobní údaje souvisejí s výkonem práce či nikoliv.

I zde doporučujeme k osobním údajům uchazečů o zaměstnání přistupovat minimalisticky a využívat pouze sociální sítě, ze kterých je možné získat informace relevantní pro uzavření pracovního poměru – tedy například LinkedIn a nikoliv Instagram.

Potřebujete právní konzultaci? Jednoduše ji objednáte přes náš e-shop

Pokud dojde k uzavření pracovního poměru (případně dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti), zaměstnavatel přichází do styku s velkým množstvím osobních údajů zaměstnance. Při trvání pracovního poměru tak vyvstane řada otázek souvisejících s jejich zpracováváním. V této části se pokusíme zaměřit na ty nejběžnější situace týkající se nakládání s osobními údaji zaměstnanců, se kterými se zaměstnavatelé a personalisté setkávají.

Práva zaměstnanců z pohledu GDPR

Vedle výše zmíněných základních zásad zpracování osobních údajů je pro zaměstnavatele nezbytné dodržovat práva zaměstnanců jakožto subjektů údajů, které jim nařízení GDPR poskytuje. Jedná se o tato práva:

Právo na přístup k osobním údajům

• Zaměstnanec má právo získat potvrzení od zaměstnavatele, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány či nikoliv.
• Zaměstnanec má právo být informován o účelech zpracování, kategoriích údajů, příjemcích, době uložení, právu podat stížnost o Úřadu pro ochranu osobních údajů a o skutečnosti, zda dochází k automatizovanému rozhodování včetně profilování.
• Zaměstnanec může požadovat kopii zpracovávaných osobních údajů.

Právo na opravu

• Zaměstnanec má právo, aby zaměstnavatel bez zbytečného odkladu opravil nepřesné osobní údaje, které se ho týkají.
• Zaměstnanec má rovněž právo i na doplnění neúplných osobních údajů.

Právo na výmaz

• Zaměstnanec má právo, aby zaměstnavatel bez zbytečného odkladu vymazal osobní údaje, které se ho týkají, a to za splnění níže uvedených předpokladů.
• Zaměstnavatel má povinnost osobní údaje bez zbytečného odkladu vymazat, pokud je dán jeden z níže uvedených důvodů:
  • osobní údaje již nejsou potřeba k účelu, pro který byly shromážděny nebo jinak zpracovány;
  • zaměstnanec odvolá souhlas, na jehož základě byly osobní údaje zpracovávány, a neexistuje žádný další právo důvod pro zpracování;
  • zaměstnanec vznese námitky proti zpracování a neexistují žádné převažující oprávněné důvody pro zpracování;
  • osobní údaje byly zpracovávány protiprávně;
  • výmaz ukládá právní předpis.

Právo na omezení zpracování

• Zaměstnanec má právo na to, aby zaměstnavatel omezil zpracování v kterémkoli z těchto případů:
  • zaměstnanec popírá přesnost osobních údajů,
  • zpracování je protiprávní, ale zaměstnanec žádá omezení použití takových údajů a nežádá výmaz;
  • zaměstnavatel již osobní údaje nepotřebuje pro účely zpracování, ale zaměstnanec je požaduje pro uplatnění svých nároků;
  • zaměstnanec vznesl námitku proti zpracování.
• Omezení zpracování osobních údajů v praxi vypadá například tak, že osobní údaje, jejichž zpracování má být omezeno, se označí (aby bylo zřejmé u jakých konkrétních osobních údajů má být zpracování omezeno), přesunou do jiného systému zpracování, znepřístupní se nebo se dočasně odstraní z webových stránek.

Právo na přenositelnost údajů

• Právo na přenositelnost osobních údajů je právem subjektů údajů dle nařízení GDPR. Předpokladem pro uplatnění tohoto práva je, aby zpracování osobních údajů probíhalo na základě uzavřené smlouvy se subjektem údajů nebo na základě uděleného souhlasu a aby zpracování osobních údajů bylo automatizované.
• Zpracování osobních údajů zaměstnanců z povahy pracovněprávního vztahu nebývá automatizované, proto uplatnění tohoto práva v pracovněprávních vztazích není příliš časté.

Právo vznést námitku

• V pracovněprávní oblasti nalezneme využití tohoto práva především v situacích, kdy jsou osobní údaje zpracovávány na základě oprávněných zájmů zaměstnavatele.
• Pokud by zaměstnanec vznesl námitku proti zpracování jeho osobních údajů na základě oprávněného zájmu zaměstnavatele (např. předávání osobních údajů mateřské společnosti), musí zaměstnavatel prokázat, že má skutečně opodstatněný důvod pro takové zpracování. Tj. takový důvod, který bude převažovat nad právy a svobodami daného zaměstnance.

Doklady totožnosti zaměstnanců, kartička zdravotní pojišťovny

Často se setkáváme s tím, že zaměstnavatelé si chtějí kopírovat doklady totožnosti či kartičky zdravotní pojišťovny svých zaměstnanců. Pro takové kopírování dokladů totožnosti zaměstnanců však zaměstnavatelé nemají oporu v právních předpisech.

Doporučujeme tedy po předložení požadovaných dokumentů si potřebné údaje poznamenat nebo z dokumentů zkontrolovat pravdivost tvrzených údajů, ale kopie nepořizovat.

Rodné listy dětí zaměstnanců a další doklady o vyživovaných osobách

V souvislosti s výše uvedenými doklady totožnosti se v praxi často vyskytuje i kopírování rodných listů dětí zaměstnanců. Personalisté či mzdové účetní si kopírují rodné listy dětí zaměstnanců z důvodu prokázání uplatňovaného daňového zvýhodnění.

Otázku kopírování rodných listů dětí zaměstnanců řeší zaměstnavatelé také v případě exekuce zaměstnance. Ani v tomto případě nevyplývá z žádného právního předpisu povinnost pro zaměstnavatele, která by jim ukládala povinnost kopírovat rodné listy k provádění srážek ze mzdy. Proto i v případě provádění srážek ze mzdy, obdobně jako u uplatňování daňového zvýhodnění, doporučujeme rozhodné skutečnosti z rodných listů zaznamenat a rodné listy dětí nekopírovat ani na kopiích nezačerňovat některé údaje.

Poskytování benefitů zaměstnancům

Poskytování nejrůznějších benefitů se stalo běžnou praxí v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatelé a personalisté tak často řeší otázku, jestli potřebují od zaměstnance souhlas s předáním osobních údajů poskytovateli benefitu.

Pokud by byl souhlas od zaměstnance získáván, jednalo by se tak o nadbytečný souhlas, za který hrozí zaměstnavateli pokuta.

Poskytování služebního vozidla zaměstnancům i pro soukromé účely

• Jedním z benefitů poskytovaným zaměstnancům může být i umožnění využívání služebního vozidla pro soukromé účely. V takovém případě zaměstnavatel mnohdy monitoruje služební vozidla pomocí GPS.
• Pokud zaměstnavatel takový benefit zaměstnanci poskytuje, bude nutné uzavřít dohodu o užívání vozidla. Zaměstnavatel má při poskytování tohoto benefitu oprávněný zájem chránit svůj majetek prostřednictvím GPS zabezpečovacího zařízení. V rámci dohody o využívání vozidla by měl být zaměstnanec poučen o zpracování osobních údajů v souvislosti s využíváním daného vozidla.
• Dle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů zaměstnavatelův oprávněný zájem na ochraně majetku trvá i tehdy, pokud zaměstnanec využívá vozidlo také pro soukromé cesty. Monitoring pomocí GPS je tedy možný v případě soukromých cest zaměstnanců.
• Zaměstnavatel je však povinen využívat GPS skutečně pouze k účelu ochrany svého majetku či vedení knihy jízd apod. Zaměstnavatel tímto rozhodně nemůže podrobit zaměstnanec neustále kontrole, která by byla v rozporu se zákonem.
• Obecně doporučujeme informace o zpracování osobních údajů v souvislosti s využíváním služebního vozidla pro soukromé účely zakotvit i do vnitřních předpisů upravujících zpracování osobních údajů zaměstnanců.

Předávání osobních údajů do zahraničí

Vzhledem k rostoucí globální propojenosti je předávání osobních údajů do zahraničí čím dál častějším jevem. Mnohdy tak mateřská společnost požaduje přístup do personálních systémů všech svých dceřiných společností. V této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že i pouhé zpřístupnění informačního systému dceřiné společnosti je považováno za předání osobních údajů a je proto nutné splnit požadavky stanovené nařízením GDPR.

Předávání osobních údajů v rámci EU

Předávání osobních údajů zaměstnanců v rámci Evropské unie je značně jednodušší než do třetích zemí. Země EU se v důsledku přijetí nařízení GDPR považují za bezpečné a není důvod pro předávání osobních údajů přijímat další bezpečnostní požadavky.

Předávání osobních údajů do třetích zemí

Dle nařízení GDPR je tak předávání osobních údajů do třetích zemí možné za splnění níže uvedených podmínek:

a) Rozhodnutí o odpovídající ochraně

Evropská komise může o třetí zemi rozhodnout, že poskytuje dostatečnou úroveň ochrany pro osobní údaje. Pokud takové rozhodnutí o třetí zemi existuje, není třeba řešit přijetí dalších bezpečnostních požadavků.

Takovou zemí je tak např. Kanada, Nový Zéland, Izrael, Japonsko. Seznam platných rozhodnutí Komise o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů lze najít ZDE.

b) Předávání založené na vhodných zárukách

Pokud neexistuje o dané zemi rozhodnutí o odpovídající ochraně, je nutné přijmout další opatření, které zajistí, že předávaným osobním údajům bude poskytnuta dostatečná úroveň ochrany. Takovými opatřeními jsou např. standardní smluvní doložky či závazná vnitropodniková pravidla.

Standardní smluvní doložky

• Standardní smluvní doložky jsou vzorovým textem smlouvy vydaným Komisí.
• Obsahují moduly pro jednotlivé druhy předávání osobních údajů – od správce dalšímu správci, od správce zpracovateli či od zpracovatele dalšímu zpracovateli.
• Mohou být uzavřeny samostatně, ale mohou být i součástí další smlouvy.
• I v případě předávání osobních údajů např. mateřské společnosti do třetí země, je nutné uzavřít standardní smluvní doložky.
• Vzor standardních smluvních doložek je dostupný ZDE.

Závazná vnitropodniková pravidla (Binding Corporate Rules)

• Závazná vnitropodniková pravidla jsou využívána zejména v případě skupiny podniků vykonávající společnou hospodářskou činnost. Tato pravidla si lze představit jako schválený souhrn zásad zpracování osobních údajů v rámci jedné skupiny, které jsou však právně závazné pro všechny členy skupiny či uskupení, a to včetně jejich zaměstnanců.
• Tato pravidla však musí být schválena v rámci specifické schvalovací procedury, kterou vede skupinou zvolený vedoucí dozorový úřad pro závazná vnitropodniková pravidla. Dělí se na:

Závazná podniková pravidla pro správce (BCR-C)

• Jsou určena pro nadnárodní správce, kteří při své činnosti shromažďují, předávají a zpracovávají osobní údaje pro vlastní účely v rámci celé skupiny nadnárodní korporace.

Závazná podniková pravidla pro zpracovatele (BCR-P)

• Jsou určena pro velké nadnárodní zpracovatele osobních údajů, typicky poskytovatele cloudových služeb, kteří provádějí zpracování osobních údajů pro velká množství správců osobních údajů.

Příklad: Typickou situací, kdy bude nezbytné uzavřít standardní smluvní doložky, bude situace, kdy česká společnost bude předávat osobní údaje zaměstnanců mateřské společnosti do Turecka. Jelikož neexistuje rozhodnutí Komise o odpovídající ochraně osobních údajů v Turecku, bude nutné s mateřskou společností z Turecka uzavřít standardní smluvní doložky.

Fotografování zaměstnanců a zveřejňování fotografií

Nejprve je však důležité odlišit, kdy se v případě fotografií bude jednat o zpracování osobních údajů dle nařízení GDPR a kdy nikoliv, neboť ne každé pořízení a následné zveřejnění fotografie je zpracováním osobních údajů ve smyslu nařízení GDPR. Základní úpravu pro zacházení s fotografiemi osob obecně nalezneme v Občanském zákoníku. Podle § 84 a násl. Občanského zákoníku je možné zachytit podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, pouze s jeho svolením. Výjimku z tohoto pravidla představuje např. reportážní fotografie. Pokud tak zaměstnavatel fotografie z teambuildingu či firemního večírku pořizuje fotografie za účelem prezentace společnosti a nikoli jednotlivých zaměstnanců, budou tyto fotografie spadat do režimu dle pravidel obsažených v Občanském zákoníku. Obecně však doporučujeme k fotografiím zaměstnanců přistupovat rozumně a dobře zvážit, jaké fotografie se zveřejní na sociálních sítích.

Zveřejňování fotografií na webových stránkách a sociálních sítích

• Fotografie zaměstnanců z teambuildingů, firemních večírků a dalších akcí jsou pořizovány bez vazby na konkrétního člověka a slouží ke zcela jinému účelu, než fotografování zaměstnanců pro interní účely (např. identifikační). Z tohoto důvodu takové reportážní fotografie z nejrůznějších firemních akcí podléhají režimu Občanského zákoníku, a nikoliv nařízení GDPR.
• Při pořizování reportážních fotografií z firemních akcí by samozřejmě měla být ctěna důstojnost. Zaměstnanci by měli být před akcí upozorněni, že z akce budou pořizovány fotografie, které pak mohou být zveřejněny na webových stránkách či sociálních sítích zaměstnavatele.
• Doporučujeme zveřejnění jednotlivých fotografií individuálně zvážit a ke zveřejňování fotografií obecně přistupovat střídmě.

Fotografování zaměstnanců pro interní účely

• Fotografování zaměstnanců pro interní účely, např. za účelem identifikace jednotlivých zaměstnanců, už nepodléhá režimu Občanského zákoníku, ale nařízení GDPR. A to z důvodu, že tyto fotografie jsou pořizovány za účelem jednoznačné identifikace konkrétního zaměstnance.
• Portrétní fotografie zaměstnanců bývají zveřejňovány v interním systému zaměstnavatele, na kartě do práce nebo na webových stránkách. Zaměstnavatel bude takto fotografie zveřejňovat nejčastěji na základě svého oprávněného zájmu. Oprávněný zájem musí být zaměstnavatel schopen doložit a prokázat, např. provedením balančního testu, ve kterém porovná práva zaměstnanců a svůj oprávněný zájem na zveřejnění fotografií.

Kamerový systém a kamerové záznamy

Zřízení kamerového systému a pořizování kamerových záznamů bývá pro mnoho zaměstnavatelů poměrně složitou otázkou. Zaměstnavatelé musí při pořizování kamerových záznamů dodržovat podmínky ochrany soukromí zaměstnanců a zároveň musí nastavit dostatečnou ochranu svých práv a oprávněných zájmů.

Jak bylo zmíněno výše, zaměstnavatelé instalují kamerové systémy na pracovišti za účelem ochrany svých práv a oprávněných zájmů. Zaměstnavatel tak nejprve musí vyřešit otázku, zda je skutečně kamerový systém potřeba a nelze ochrany jeho práv a zájmů docílit jinými prostředky. Obecně doporučujeme vždy zvážit, nelze-li uplatit jiné méně invazivní řešení než zavedení kamerového systému. Úřad pro ochranu osobních údajů obecně nepodporuje sledování zaměstnanců na pracovišti, pokud by se dalo uplatit jiné méně invazivní řešení. Monitoring zaměstnanců by tak neměl sloužit ke sledování výkonnosti zaměstnanců či k jejich hodnocení. Samozřejmě je třeba mít na paměti, že kamerový systém nelze instalovat např. do šaten zaměstnanců či na místa sloužící k odpočinku apod.

Pokud zaměstnavatel shledá potřebnost instalace kamerového systému, musí brát v potaz pravidla Zákoníku práce – tj. zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícím ve zvláštní povaze zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnanců na pracovištích. To znamená, že zaměstnavatelé musí při zřizování a provozování kamerového systému s pořizováním kamerového záznamu dodržet níže uvedená pravidla:

a) Zaměstnavatel musí mít právní důvod

• Zaměstnavatel musí mít pro provozování kamerového systému právní důvod, tj. oprávněný zájem na ochranu majetku nebo plnění právní povinnosti.
• V pracovněprávní sféře se instalace kamerového systému za účelem plnění zákonné povinnosti téměř nevyskytuje. Nejčastějším případem je tak oprávněný zájem zaměstnavatele, který spočívá v ochraně majetku či života a zdraví zaměstnanců. Monitoring by proto měl být především směřován na majetek zaměstnavatele, nikoliv na osobu zaměstnance.
• Při provozování kamerového systému na základě oprávněného zájmu zaměstnavatele je třeba dodržovat pravidla nařízení GDPR, tj. je potřeba oprávněný zájem zaměstnavatele doložit a prokázat, např. provedením balančního testu, ve kterém zaměstnavatel porovná práva zaměstnanců se svým oprávněným zájmem.
• I v případě, že po provedení balančního testu zaměstnavatel shledá svůj oprávněný zájem na instalaci kamerového systému na pracovišti, musí dodržovat pravidla obsažená v Zákoníku práce.

b) Zaměstnavatel musí zajistit dostatečné zabezpečení

• Zaměstnavatel musí zajistit dostatečné zabezpečení jak celého kamerového systému, tak především uchovávaných záznamů.
• Rovněž musí zajistit, že k uchovávaným záznamům budou mít přístup pouze oprávněné osoby.
• Doporučujeme oprávněné osoby určit např. v interní směrnici týkající se ochrany osobních údajů na pracovišti.

c) Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o kamerovém systému na pracovišti

• Zaměstnavatel je povinen o provozování kamerového systému na pracovišti své zaměstnance dostatečně informovat. Zde doporučujeme zaměstnance informovat o tom, že na pracovišti byl instalován kamerový systém, ale především i o důvodech umístění kamerového systému. Informace o provozování kamerového systému na pracovišti rovněž doporučujeme zapracovat do vnitřních směrnic týkající se ochrany osobních údajů zaměstnanců.
• V rámci plnění informační povinnosti vůči zaměstnancům by měl zaměstnavatel prostory, které jsou kamerovým systémem snímány, náležitě označit. Umístit např. piktogramy na viditelné místo tak, aby každý zaměstnanec byl upozorněn, že vstupuje do monitorovaného prostoru.

d) Zaměstnavatel musí vést záznamy o činnostech kamerového systému

• Zaměstnavatelé mají povinnost vést záznamy o činnostech kamerového systému. Tyto záznamy mohou být také součástí záznamů o činnostech zpracování.
• Záznamy o činnostech kamerového systému mohou dle Úřadu pro ochranu osobních údajů vypadat například takto:

Co se týče doby uchovávání záznamů z kamerového systému, nařízení GDPR nestanovuje dobu, po kterou by bylo možné tyto záznamy uchovávat. Podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů je vhodné stanovenou dobu náležitě odůvodnit a doba uchování kamerových záznamů by neměla přesáhnout 72 hodin.

Doba uchování pracovněprávních dokumentů

Doba uchování jednotlivých dokumentů se samozřejmě liší. Níže uvádíme přehled nejčastějších pracovněprávních dokumentů a dobu jejich uchování s odkazem na příslušný právní předpis.

Po ukončení pracovního poměru se zaměstnancem je nutné se vypořádat s otázkou nakládání s jeho osobními údaji, zejména pak s dokumenty obsaženými v osobním spise zaměstnance. Zaměstnavatelé a personalisté často řeší otázky, jak dlouho a jaké osobní údaje zaměstnance po ukončení pracovního poměru mohou uchovávat či zdali mají jednotlivé dokumenty z osobního spisu bývalému zaměstnanci vrátit, jelikož skončil primární důvod zpracování osobních údajů zaměstnance, tj. zpracování osobních údajů za účelem plnění pracovní smlouvy. V této části se opět zaměříme na nejčastější situace, které z pohledu ochrany osobních údajů mohou po ukončení pracovního poměru nastat.

Osobní spis zaměstnance

Z povahy osobního spisu je jasné, že osobní spis zaměstnance obsahuje různé druhy pracovněprávních dokumentů a některé z nich má zaměstnavatel dle právních předpisů povinnost uchovávat i po skončení pracovního poměru. Jedná se např. o:

• evidenční a mzdové listy či účetní doklady,
• pracovněprávní dokumenty, které budou uchovávány za účelem ochrany práv zaměstnavatele kvůli případným sporům se zaměstnancem (např. dokumenty odůvodňující skončení pracovního poměru),
• kopie potvrzení o oprávněnosti cizince k pobytu na území České republiky,
• dokumenty relevantní kvůli případným kontrolám ze strany Státního úřadu inspekce práce (např. dokumenty prokazující splnění lékařských prohlídek, potvrzení o provedením školení BOZP a požární ochrany).

Doba uchovávání dokumentů z osobního spisu

Co se týče doby uchování dokumentů relevantních pro ochranu práv zaměstnavatele kvůli případným sporům se zaměstnancem, je třeba vycházet z obecné promlčecí lhůty stanovené Občanským zákoníkem. Obecná promlčecí lhůta je tříletá, avšak doporučujeme dané dokumenty z procesní opatrnosti uchovávat po dobu až 4 let. A to z důvodu, že žaloba může být zaměstnavateli doručena i několik měsíců po uplynutí promlčecí doby.

Obdobně je tomu také v případě uchovávání relevantních dokumentů kvůli případným kontrolám ze strany Státního úřadu inspekce práce. V tomto případě je nutné vycházet z obecné promlčecí doby stanovené zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. I zde je promlčecí lhůta tříletá, taktéž však doporučujeme dané dokumenty z opatrnosti uchovávat po dobu 4 let.

K uchovávání pracovněprávních dokumentů blíže také v předchozí kapitole v bodě „Doba uchovávání pracovněprávních dokumentů“.

Vydání dokumentů z osobního spisu bývalému zaměstnanci

Mnohdy bývalí zaměstnanci uplatňují právo na přístup k osobním údajů dle nařízení GDPR. Právo na přístup k osobním údajů je třeba odlišovat od vydání dokumentů z osobního spisu bývalého zaměstnance. Dle nařízení GDPR má subjektu údajů právo na přístup k jeho osobním údajům. Toto právo subjektu údajů však spočívá v tom, že subjekt údajů dostane soupis jeho údajů, které jsou zpracovávány. V případě pracovněprávních vztahů by tak zaměstnavatel vydal zaměstnanci soupis jeho osobních údajů, a nikoliv jednotlivé dokumenty.

E-mailové schránky bývalých zaměstnanců

Pokud chce zaměstnavatel vstoupit do e-mailové schránky bývalého zaměstnance, musí zvážit, zdali jeho oprávněný zájem převažuje nad právem na ochranu soukromí bývalého zaměstnance a není možné zvolit jiné méně invazivní prostředky. Upozorňujeme, že i v případě, kdy zaměstnavatel shledá svůj oprávněný zájem na seznámení se s korespondencí bývalého zaměstnance, není možné pročítat jednotlivé e-maily. Je vhodné nejdříve zkontrolovat předměty e-mailů. Až v případě, kdy zaměstnavatel najde konkrétní e-mail, s nímž se potřebuje seznámit a u kterého je patrné, že se jedná o pracovní e-mail, je možné přistoupit k otevření takového e-mailu.

Pokud to zaměstnavatel považuje za vhodné, má také možnost na e-mailové adrese bývalého zaměstnance nastavit automatickou odpověď, aby se obchodní partneři obraceli na jiného zaměstnance, avšak pouze po určitou dobu. Tato doba se může pohybovat v řádech několika týdnů až měsíců dle konkrétních okolností. Po uběhnutí stanovené doby je nutné e-mailové adresu úplně deaktivovat. Rozhodně není možné, aby danou e-mailovou adresu přebral jiný zaměstnanec a komunikoval s obchodními partnery jménem bývalého zaměstnance.

Porádíme vám nejen s GDPR. Online právní konzultaci si můžete objednat přes náš e-shop