ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
K 1. 1. 2021 nabývá účinnosti novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, týkající se úpravy dovolené.
Jedná se o výraznou koncepční změnu, která významným způsobem mění dosavadní, po léta zaběhnutý způsob výpočtu dovolené. Příslibem je spravedlivější kalkulace nároku na dovolenou v závislosti na zaměstnancem odpracované době.
Ačkoli autoři novelizace hovoří o zjednodušení úpravy, je nepochybné, že s ohledem na radikální změnu úpravy vzniku nároku a výpočtu dovolené, bude zpočátku docházet k nedorozuměním a praxe zajisté přinese i otázky, na které nebude existovat jednoznačná odpověď.
V našem e-booku jsme se pokusili shrnout základní principy nové úpravy dovolené v úplnosti, ale současně pokud možno stručně a srozumitelně a s řadou praktických příkladů.
Dosavadní stav | Stav po 285/2020 Sb. | |
---|---|---|
1. Výměra | 4 týdny (§ 213/1) | 4 týdny (§ 212/1) |
2. Dovolená za kalendářní rok (plný nárok) | Pokud zaměstnanec konal práci alespoň 60 dnů v roce (§ 212/1) | Pokud zaměstnanec konal práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby |
3. Poměrná část dovolené | Pokud pracovní poměr netrval po celý rok, přísluší mu poměrná část (1/12 výměry za každý odpracovaný měsíc) (§ 212/2) | Pokud zaměstnanec konal práci v rozsahu stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby alespoň po dobu 4 týdnů, přísluší mu 1/52 výměry za každou celou odpracovanou týdenní pracovní dobu (§ 213/4) |
4. Dovolená za odpracované dny (při nesplnění podmínky) | Pokud nevzniklo právo, protože zaměstnanec neodpracoval alespoň 60 dnů, přísluší mu 1/12 výměry za každých odpracovaných 21 dnů (§ 214) | Zrušeno |
5. Krácení dovolené (při splnění podmínky a zameškání) | Nekonal-li zaměstnanec práci pro překážky, které se nepovažují za výkon práce, krátí se nárok za prvých 100 dnů o 1/12, za dalších 21 dnů od další 1/12 (§ 223) | Nově se institut krácení vztahuje pouze na neomluvené absence, viz § 223; krátit lze pouze v rozsahu odpovídajícím neomluvené absenci |
6. Co se považuje za výkon práce po účely 5. | § 216/2, stanoven negativně | § 216/2, stanoven pozitivně, limitován podle téhož odst. Na 20násobek týdenní pracovní doby |
Nově je upraven pouze jeden typ dovolené – dovolená za kalendářní rok.
Výměra dovolené zůstává nezměněna, i nadále se vyjadřuje v týdnech a činí nejméně 4 týdny za rok. U vybraných skupin zaměstnanců je to více: pedagogičtí a akademičtí pracovníci 8 týdnů za rok, veřejný sektor 5 týdnů za rok. Zaměstnavatelé v soukromém sektoru mohou poskytnout dovolenou v rozsahu vyšším.
Poznámka: Není vhodné v pracovní smlouvě uvádět dovolenou v jiných jednotkách než týdnech, nedoporučuje se např. uvádění 20 dnů namísto 4 týdnů, jelikož by to mohlo činit potíže při výpočtu (1 týden nepředstavuje u všech zaměstnanců 5 pracovních dní); chce-li zaměstnavatel poskytnout dovolenou nad zákonný rámec v rozsahu jiných jednotek než týdnů (např. 2-5 dnů), doporučujeme to řešit buď jinou formou než prodloužením dovolené (např. poskytnutím sick-days v uvedeném rozsahu), případně doporučujeme, aby zaměstnavatel vymezil, co se rozumí dnem dovolené (např.: „Dnem dovolené se pro účely dovolené poskytované zaměstnavatelem nad rámec minimálního rozsahu stanoveného zákoníkem práce rozumí 1/5 týdenní pracovní doby dotčeného zaměstnance“).
Nově je pro vznik a rozsah nároku na dovolenou rozhodující počet odpracovaných hodin (namísto dosavadní délky trvání pracovního poměru ve dnech), což vede ke spravedlivějšímu výpočtu nároku na dovolenou.
Nárok zaměstnance na dovolenou je nově vyčíslován v hodinách (namísto dosavadních dnů).
Tato změna je významná zejména pro zaměstnance s nepravidelným rozvrhem práce a rovněž pro zaměstnance, jejichž pracovní poměr vznikl či byl ukončen v průběhu kalendářního měsíce.
Nárok na dovolenou za kalendářní rok vzniká zaměstnanci při výkonu práce za nepřetržitého trvání pracovního poměru po dobu 52 týdnů v kalendářním roce v rozsahu stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby.
Nevznikl-li zaměstnanci nárok na dovolenou za kalendářní rok, má nárok na poměrnou část dovolené, a to za podmínky že vykonával práci za nepřetržitého trvání pracovního poměru po dobu alespoň 4 týdnů v kalendářním roce v rozsahu (stanovené nebo sjednané kratší) týdenní pracovní doby. Tj. neodpracuje-li zaměstnanec alespoň 4násobek své (stanovené nebo sjednané kratší) pracovní doby a/nebo netrvá-li jeho pracovní poměr nejméně 4 týdny (přičemž obě podmínky musejí být splněny zároveň), nárok na dovolenou mu nevzniká.
Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
Nárok na dovolenou za kalendářní rok náleží zaměstnanci pouze tehdy, pokud vykonával pro zaměstnavatele práci v rozsahu své stanovené či sjednané kratší pracovní doby alespoň po dobu 52 týdnů v kalendářním roce.
Nárok na dovolenou je nově pro účely jejího čerpání uváděn v hodinách, přičemž délka dovolené bude vždy zaokrouhlována ve prospěch zaměstnance na celé hodiny nahoru.
Výše nároku na dovolenou za kalendářní rok se vypočítá dle následujícího vzorce: délka stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby zaměstnance (v hodinách/týden) se vynásobí u zaměstnavatele aplikovanou výměrou dovolené (v týdnech), např.:
Pro nejčastější případy rozsahu týdenní pracovní doby pak bude vycházet následující výměra dovolené:
Výměra dovolené | |||
---|---|---|---|
TPD (v h) | 4 týdny | 5 týdnů | 8 týdnů |
40 | 160 h | 200 h | 320 h |
38,75 | 155 h | 194 h (193,75 po zaokrouhlení) | 310 h |
37,5 | 150 h | 188 h (187,5 po zaokrouhlení) | 300 h |
30 | 120 h | 150 h | 240 h |
20 | 80 h | 100 h | 160 h |
10 | 40 h | 50 h | 80 h |
Nepracoval-li zaměstnanec u zaměstnavatele celý kalendářní rok (resp. 52 týdnů), popř. neodpracoval-li 52násobek své týdenní pracovní doby, náleží mu poměrná část dovolené za kalendářní rok za podmínky, že odpracoval alespoň 4násobek stanovené či sjednané kratší týdenní pracovní doby a současně že jeho pracovní poměr trval po dobu alespoň 4 týdnů (tj. např. 160 h při týdenní pracovní době v rozsahu 40 h; či 150 h při týdenní pracovní době v rozsahu 37,5 h).
Za každou celou odpracovanou (stanovenou nebo sjednanou kratší) týdenní pracovní dobu zaměstnanci náleží dovolená v délce 1/52 roční výměry dovolené vynásobené délkou (stanovené nebo sjednané kratší) týdenní pracovní doby.
Výše nároku na poměrnou část dovolené za kalendářní rok se vypočítá dle následujícího vzorce: délka stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby (v hodinách/týden) se vynásobí poměrem celých odpracovaných (stanovených či sjednaných kratších) týdenních pracovních dob zaměstnance (pomůcka: „kolikrát zaměstnanec naplnil svoji týdenní pracovní dobu“) ku číslu 52 (pozn.: 52 představuje počet týdnů v roce – tento počet zůstává vždy stejný, přestože to není přesné číslo) a toto číslo se dále vynásobí u zaměstnavatele aplikovanou výměrou dovolené (v týdnech), např.:
Poznámka: K částem týdenní pracovní doby se při výpočtu dovolené nepřihlíží; odpracoval-li zaměstnanec, jehož týdenní pracovní doba činí 40 h za rok v daném kalendářním roce, 1340 hodin, počítá se dovolená při výměře 4 týdnů za rok následovně: 40 x 33/52 (1340/40 = 33,5; zaměstnanec tedy odpracoval 33násobek své týdenní pracovní doby a k tomu 20 hodin, které ovšem nenaplní celou týdenní pracovní dobu a pro účely výpočtu nároku na dovolenou se nezohledňují) x 4 = 102 h dovolené.
1.1. Výčet překážek
Výčet překážek, které se posuzují jako výkon práce, zůstává stejný s dosavadní úpravou.
1.2. Pravidla pro započtení pro účely dovolené
Tyto překážky se pro účely dovolené započítávají v plném rozsahu bez dalších podmínek jako odpracovaná doba.
2.1. Výčet překážek– § 216 odst. 2 ZP
2.2. Pravidla pro započtení pro účely dovolené
Nově se překážky v práci (které dosud nebyly pro účely dovolené podle staré úpravy nepovažují za výkon práce) započítávají jako odpracovaná doba, avšak pouze za následujících podmínek, které musejí být naplněny všechny současně:
Např. v případě rodičovské dovolené bude moci být vždy jako odpracovaná doba počítána nejvýše doba v rozsahu 20násobku týdenní pracovní doby (při 40 h týdnu tedy 800 h), přičemž bude třeba, aby zaměstnanec odpracoval alespoň 12násobek týdenní pracovní doby (při 40 h týdnu tedy 480 h). Přitom bude např. stačit, pokud v daném roce bude zaměstnankyně čerpat mateřskou dovolenou (která činí 28 týdnů, tedy 1120 h), protože ta je považována za výkon práce bez výjimek.
Dle důvodové zprávy je třeba všechny překážky v práci vztahující se k jednotlivým směnám konkrétního zaměstnance nebo jejich částem vyjádřit v hodinách – tedy podle toho, na jak dlouhou směnu nebo její část zaměstnanci připadly.
Příklady:
Pokud by stejná zaměstnankyně čerpala např. 18 týdnů mateřské dovolené v předešlém roce a zbylých 10 týdnů v novém roce, na které by navázala rodičovská dovolená, vznikl by u zaměstnankyně v novém roce nárok na dovolenou pouze v omezeném rozsahu, a to pouze za mateřskou dovolenou. Rodičovská dovolená by se v takovém případě do odpracované doby nepočítala, protože nebyla splněna podmínka odpracování minimálně 12násobku týdenní pracovní doby.
Poznámka: Zcela specifickou skupinou je neomluvená absence, která se nikdy, tedy ani pro účely dovolené, nepovažuje za odpracovanou dobu, a v případě neomluveného zameškání směny lze dovolenou zaměstnanci krátit (viz k tomu „Krácení dovolené“ níže).
Odpracuje-li zaměstnanec podle rozvrhu směn v kalendářním roce více než 52násobek (stanovené nebo sjednané kratší) týdenní pracovní doby, prodlouží se délka dovolené vždy o 1/52 dovolené za každou celou další odpracovanou stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu.
Do odpracované doby se pro tyto účely nezapočítávají přesčasy, ale pouze řádně rozvržené směny. Význam toto pravidlo má zejména pro zaměstnance pracující v režimu nepravidelně rozvržené pracovní doby, případně v režimu konta pracovní doby.
Nejednoznačnou otázkou je, jak by mělo být postupováno u zaměstnanců se sjednanou kratší týdenní pracovní dobou, kteří vykonávají práci nad rámec svého úvazku, která však není přesčasovou prací (jelikož touto je až práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu). Protože by měla taková doba z povahy věci jít mimo rámec rozvrhu pracovní doby (je to práce navíc, podobně jako práce přesčasová, a má být tedy nahodilá, nikoli plánovaná), zřejmě by rovněž neměla být pro účely prodloužení dovolené započítávána, nicméně zcela jednoznačná odpověď zde s ohledem na chybějící úpravu není, zejména pokud půjde o pravidelný výkon takové práce. Zaměstnanec tomu může předejít odmítnutím konání takové práce, jelikož tuto nelze jednostranně nařídit.
Příklady:
Krácení dovolené je v nové úpravě výrazně omezeno.
Zaměstnavatel je nově oprávněn krátit dovolenou výlučně z důvodu neomluvených absencí zaměstnance, a to navíc pouze v délce odpovídající počtu neomluveně zameškaných hodin (krátí se tedy o hodiny).
Zaměstnavatel tedy již nebude moci krátit zaměstnancům dovolenou za omluvené překážky v práci (např. při rodičovské dovolené či dlouhodobé absenci). Rovněž již není ponechán rozsah krácení za neomluvené absence na uvážení zaměstnavatele, který mohl dle staré úpravy dovolenou krátit až o 3 dny za každou zameškanou směnu, když krátit lze pouze v rozsahu odpovídajícím neomluvené absenci.
Kratší části neomluveně zmeškaných směn lze pro účely krácení dovolené sčítat, a to bez omezení jakoukoli minimální délkou (lze např. sčítat i desetiminutové intervaly způsobené např. pozdními příchody do práce).
Tak jako dosud nadále platí, že pro neomluvenou absenci lze i nadále krátit pouze dovolenou, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, a pouze z důvodu, který vznikl v tomto roce.
Při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů (tedy alespoň dvojnásobek jeho týdenní pracovní doby).
Základní pravidlo zůstává, že dovolená se vždy posuzuje ve vztahu k určitému kalendářnímu roku.
Dojde-li během téhož kalendářního roku u zaměstnance ke změnám délky týdenní pracovní doby (např. v důsledku přeřazení zaměstnance z dvousměnného režimu do nepřetržitého režimu nebo při zkrácení pracovní doby na žádost zaměstnance), přísluší zaměstnanci dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou týdenní pracovní doby.
Vždy se však jedná o jedinou, nedílnou dovolenou, a proto nelze právo na dovolenou stanovit izolovaně pro jednotlivá dílčí období téhož kalendářního roku, například z důvodu rozdílné délky týdenní pracovní doby v těchto obdobích. Takovým postupem by vzhledem k započítávání pouze celých násobků týdenní pracovní doby mohlo dojít k poškození zaměstnance. Z tohoto důvodu je pro výpočet dovolené při změnách týdenní pracovní doby během kalendářního roku nutno vycházet z objektivního kritéria splňujícího požadavky § 212 odst. 4 ZP, a tím je průměrná délka týdenní pracovní doba v kalendářním roce zjištěná na základě váženého průměru respektujícího délku jednotlivých období, v nichž má zaměstnanec rozdílnou délku týdenní pracovní doby. Délku jednotlivých období pak nejlépe vyjadřuje počet kalendářních dnů připadajících na každé z těchto období. Tento postup ostatně doporučují i autoři novely.
Je tedy potřeba nejprve stanovit průměrnou délku týdenní pracovní doby. Ta se stanoví na základě příslušných délek týdenní pracovní doby, v nichž je zaměstnanec v jednotlivých obdobích kalendářního roku zařazen. Takto zjištěná průměrná délka týdenní pracovní doby se následně dělí celkovým počtem zaměstnancem odpracovaných hodin v daném kalendářním roce za účelem zjištění počtu jejích celých násobků.
Příklad:
Období | Počet dnů | TPD | Součin počtu dnů x TPD |
---|---|---|---|
6. 1. – 28. 2. | 54 | 40 | 2 160 |
1. 3. – 15. 5. | 76 | 38,75 | 2 945 |
16. 5. – 30. 9. | 138 | 37,5 | 5 175 |
1. 10. – 31. 12. | 92 | 25 | 2 300 |
Součet | 360 | 12 580 |
[1] Čerpáno z článku Změny právní úpravy dovolené od 1. 1. 2021, Mgr. Zdeněk Schmied, Zdroj: Verlag Dashöfer
[2] DTTO
Dodatková dovolená náleží zaměstnancům vykonávajícím zvlášť obtížné práce. Rovněž tato bude nově počítána v hodinách na základě zaměstnancovy odpracované (stanovené nebo sjednané kratší) týdenní pracovní doby.
Novela rozšiřuje okruh prací, za jejichž výkon je dodatková dovolená poskytována. Nově půjde i o práce při čištění stok, kalových prostor, kanálových odpadů a dalších podobných zařízení s rizikem zvýšeného nebezpečí infekce či při obsluze čističek odpadních vod, kdy dochází ke kontaktu zaměstnanců s biologickými činiteli a zvýšenému riziku infekčního onemocnění. Rozhodující je přitom vždy skutečný rozsah výkonu práce za zvlášť obtížných podmínek, tj. v tomto případě se dodatková dovolená nepřiznává za překážky v práci, a to v zásadě ani ty, které jsou běžně pro účely dovolené jako výkon práce počítány.
Roční výměra dodatkové dovolené činí jednonásobek (stanovené nebo sjednané kratší) týdenní pracovní doby. V případě, že zaměstnanec vykonával zvlášť obtížné práce jen po část kalendářního roku, náleží mu 1/52 této roční výměry za každou takto odpracovanou (stanovenou nebo sjednanou kratší) týdenní pracovní dobu.
Podotýkáme, že zde není dán minimální rozsah práce vykonané za zvlášť obtížných podmínek (tedy např. podmínka odpracování alespoň 4násobku týdenní pracovní doby, jako je tomu u dovolené za kalendářní rok).
Ačkoli se dovolená nově vyčísluje v hodinách, neznamená to, že by dovolenou bylo možné po jednotlivých hodinách též čerpat. Čerpání dovolené v rozsahu kratším než délka směny může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výjimečně a s jeho souhlasem, přičemž i tak musí být dovolená čerpána alespoň v délce jedné poloviny směny. Zřejmě se nelze na čerpání kratší dovolené v hodinách ani dohodnout (neboť zákoník práce s dohodou o dovolené nepočítá, stále se vychází z koncepce nařizování ze strany zaměstnavatele).
Jedinou výjimku, kdy lze čerpat dovolenou v kratším rozsahu, než je půlden, je dočerpání zbývající části dovolené, pokud tato činí méně než půlden.
Zaměstnavatel je i nadále povinen vyhovět žádosti o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na mateřskou dovolenou (§ 217 odst. 5). Ve výpočtu nároku se projeví zrušení krácení dovolené z důvodů omluvených překážek v práci, a rovněž možný zápočet těchto překážek do odpracované doby.
Příklad:
Praktickou otázkou je, v jakém rozsahu by měla být dovolená poskytnuta, resp. z jakého nároku by měl zaměstnavatel vycházet – zda z nároku vzniklého ke dni skončení mateřské dovolené (tedy bez požadované dovolené), či z předpokládaného nároku (včetně požadované dovolené). Tato otázka může být významná zejména v hraničních případech, tj. pokud samotná mateřská dovolená (popř. s prací vykonanou před nástupem na mateřskou dovolenou) nedosáhne 12násobku týdenní pracovní doby zaměstnance a nezaloží tak „nárok“ na (částečné) započítání rodičovské dovolené, přičemž při zápočtu požadované dovolené (která je vždy pro účely dovolené považována za výkon práce) by ke vzniku nároku došlo. Domníváme se, že by zaměstnavatel měl při posuzování výše nároku na dovolenou zohlednit i vyžádanou dovolenou, a tedy do nároku započíst (částečně) i rodičovskou dovolenou. V rozporu se zákonem však nebude zřejmě ani postup, pokud zaměstnavatel bude nárok posuzovat čistě ke dni skončení mateřské dovolené. Případný vyšší nárok na dovolenou bude následně převeden do dalšího roku, aniž by mohlo nově dojít k jeho krácení.
Dosud platila zásada, že zaměstnavatel je povinen určit zaměstnanci čerpání dovolené tak, aby byla vyčerpána v tom roce, v němž mu na ni vzniklo právo, a to bez ohledu na to, zda byla dovolená zaměstnavatelem poskytována v rozsahu zákonného minima či delší. Nedodržet tuto povinnost zaměstnavatel mohl, pouze pokud mu v tom bránily překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. V praxi však tato zásada příliš důsledně dodržována nebyla a převod dovolené do dalšího roku byl a je běžnou praxí.
Výše popsaná zásada se nově použije jen na základní minimální výměru dovolené, tj. na dovolenou za kalendářní rok v délce 4 týdnů (u pedagogických pracovníků 8 týdnů). Dovolenou přesahující tuto délku (např. u zaměstnanců, kterým zaměstnavatel poskytuje 5 týdnů dovolené za kalendářní rok, půjde o 1 týden; dle autorů novely to obdobně platí např. pro dovolenou nad 4 týdny v kalendářním roce, kterou má zaměstnanec v důsledku již převedené dovolené z minulých let) bude na základě písemné žádosti zaměstnance a s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům výslovně umožněno převést do následujícího kalendářního roku bez nutnosti splnění (a prokazování) dalších podmínek. Podotýkáme, že se jedná o právo zaměstnavatele, nikoli jeho povinnost – nic mu tedy nebrání čerpání této dovolené nařídit již v příslušném kalendářním roce. Rozhodne-li se zaměstnavatel zaměstnancově žádosti vyhovět, doporučujeme i zde vyhotovit a uchovat zaměstnancem podepsanou písemnou žádost. Pokud má zaměstnavatel zavedený elektronický systém, v jehož rámci lze o dovolenou žádat, lze jistě připustit, aby žádost o převod dovolené byla součástí tohoto systému a byla tedy zaměstnancem podávána elektronicky.
Jedná se tedy v podstatě o 3. výjimku z povinnosti určit čerpání dovolené v daném kalendářním roce (vedle 1. překážek na straně zaměstnance a 2. naléhavých provozních důvodů).
Žádost bude moci zaměstnanec dle nové úpravy podat až ve vztahu k dovolené za rok 2021, neuplatní se to tedy ještě na dovolené za rok 2020.
Zůstává zachována možnost, aby se dosavadní a nový zaměstnavatel na základě žádosti zaměstnance dohodli, že nevyčerpaná dovolená bude převedena k novému zaměstnavateli.
Významnou novinkou zde je, že již nemusí jít o bezprostředně navazující pracovní poměr u nového zaměstnavatele, dovolenou je tedy na základě žádosti zaměstnance nově převést i tehdy, pokud je mezi pracovními poměry prodleva, přičemž zákon zde žádné omezení ohledně délky této prodlevy nestanoví.
Novela též řeší problémy, které dosud v praxi nastávaly v souvislosti s nemožností čerpání dovolené ve svátek, na který zaměstnanci připadla směna, kterou by jinak byl povinen odpracovat.
Stále platí, že připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené.
Nově je však stanovena výjimka, že uvedené pravidlo neplatí v případě, kdy zaměstnanec by byl jinak povinen v den svátku směnu odpracovat a čerpání dovolené v tento den bylo určeno na jeho žádost.
Zde upozorňujeme na obecné pravidlo, že s dovolenou za rok 2020 (příp. dřívější), která nebyla v roce 2020 vyčerpána, by mělo být nakládáno podle úpravy účinné do 31. 12. 2020, a to i tehdy, bude-li čerpána v roce 2021.
Nevyčerpaná dovolená z roku 2020 se tedy převede do roku 2021 (při splnění podmínek převedení) a v tomto roce bude tato „stará” dovolená přednostně vyčerpána.
Náhrada mzdy nebo platu bude poskytnuta za příslušný počet hodin připadajících podle rozvrhu směn na tyto dny čerpání dovolené. Tento počet hodin čerpané dovolené bude považován za výkon práce pro vznik práva na dovolenou v roce 2021.
Zpracování mezd | Personalistika | HR business partner | Online mzdový a HR portál | Online docházkový portál | Pracovněprávní poradenství | Daň z příjmů | Mezinárodní vysílání zaměstnanců a zaměstnávání cizinců | Analýza prostředí firmy a spokojenosti zaměstnanců
Přihlaste se a získejte zdarma přístup k důležitým novinkám a odborným informacím. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit. Přečtěte si, jak nakládáme s vašimi osobními údaji: Ochrana osobních údajů | Prohlášení ke GDPR.
Již jste přihlášeni? Potvrďte vaši e-mailovou adresu níže a PDF zamíří přímo do vaší e-mailové schránky.