Postup při určení daňového rezidenství fyzických osob v ČR | Poradna

Určení daňového rezidenství je zásadní pro stanovení rozsahu daňové povinnosti v případě situací s přeshraničním prvkem. Český daňový rezident daní v České republice své celosvětové příjmy, zatímco daňový nerezident pouze příjmy ze zdroje na území České republiky. Ty jsou taxativně vyjmenované v § 22 zákona o daních z příjmů („ZDP“).

Dle ZDP je osoba českým daňových rezidentem v případě, že splňuje jednu z následujících podmínek:

• má na území ČR bydliště, a/nebo
• se na území České republiky obvykle zdržuje.

Bydlištěm se rozumí místo, kde má poplatník stálý byt, ve kterém má v úmyslu se trvale zdržovat. Podmínkou je, že tento byt musí být poplatníkovi kdykoliv bez jakéhokoliv omezení k dispozici. Není tedy rozhodující, zda poplatník byt vlastní nebo si ho pouze pronajímá. Byt může dokonce i sám pronajímat další osobě. Poplatník tak může byt dočasně pronajmout, například když jede na pár měsíců do zahraničí, ovšem musí mít možnost užívání bytu okamžitě obnovit. Z tohoto vyplývá, že bydlištěm není v tomto případě myšleno trvalé bydliště, neměli bychom proto tyto dva termíny zaměňovat.

Podmínka pobytu je splněna v případě, že se poplatník zdržuje na území České republiky déle než 183 dní v roce. Poplatník může buď na území ČR strávit 183 dní v kuse nebo postupně v několika obdobích. Do lhůty se započítává každý započatý den pobytu, tedy i den příjezdu a odjezdu, svátky nebo víkendy.

Výjimkou je poplatník, jenž jednu z těchto podmínek splňuje, ovšem zdržuje se na území České republiky z důvodu léčení nebo studia. Ten je považován za českého daňového nerezidenta.

Pokud je poplatník považován za daňového rezidenta i v jiné zemi, je nutné rozhodnout o jeho daňovém domicilu v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění.