Úmrtí zaměstnance a nevyplacená mzda | Poradna

Mzdové nároky

Peněžitá práva zaměstnance, na rozdíl od pracovního poměru, dle ust. § 328 zákona č. 262/2006 zákoníku práce (dále jen „Zákoník práce“) smrtí nezanikají.

Mzdová (platová) práva přecházejí do zákonem stanovené maximální výše postupně na manžela, děti (zletilé i nezletilé) nebo rodiče zesnulého, pokud s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Zákoník práce u přechodu mzdových nároků v případě smrti již ale nemyslí na druha či družku a registrované partnery. Na ty mohou mzdová práva přejít pouze v dědickém řízení.

Pokud matka žila v době smrti trvale se zaměstnancem ve společné domácnosti a hradila společně s ním její provoz (např. účty za energie, nájem, jídlo, internetové připojení či další související služby), mzdová (platová) práva tohoto zaměstnance na ni přejdou. Maximálně však ve výši trojnásobku jeho průměrné měsíční mzdy (platu). Částka převyšující tuto hranici se pak stejně jako ostatní peněžité nároky stává předmětem dědického řízení.

Příklad:

Hrubá měsíční mzda zaměstnance činí 35 000 Kč. Trojnásobek průměrné měsíční mzdy zaměstnance bude v tomto případě tedy 105 000 Kč, což představuje také maximální výši mzdových nároků, které na matku mohou přejít. Zaměstnanci po smrti vznikl dále nárok na výplatu pololetního bonusu ve výši 50 000 Kč a mzda za dva dny odpracované v červenci v celkové výši 3 220 Kč. Na matku přejdou následující mzdová práva: mzda za měsíc červen ve výši 35 000 Kč hrubého, pololetní bonus ve výši 50 000 Kč a mzda za červenec, celkem tedy 88 220 Kč.

Povinností zaměstnavatele je vyplatit pozůstalým mzdu (plat), kdykoliv o to požádají. Smyslem přechodu mzdových (platových) práv je totiž zajištění obživy osob, které byly na příjmu zesnulého závislé. Než je zaměstnavatel oprávněným pozůstalým požádán o výplatu mzdy (platu), je povinen ji ponechat na svém účtu a informovat o této skutečnosti pozůstalé. Nežil-li žádný z pozůstalých se zaměstnancem ve společné domácnosti, mají pozůstalí povinnost informovat o nevyplacené mzdě (platu) notáře, který dědictví projednává.

Doporučujeme, aby žádost pozůstalého o výplatu mzdy (platu) zaměstnavateli:

• byla zaslána písemně včetně informace o tom, na jaký účet mý být vyplacena,
• obsahovala prohlášení žadatele, v jakém rodinném poměru k zaměstnanci je (byl) a že s ním v době smrti trvale žil ve společné domácnosti.

Pokud by pozůstalý žádal vyplacení mzdy (platu) v hotovosti, je více než vhodné mít převzetí mzdy (platu) písemně potvrzeno, a to vč. prohlášení dle předešlé věty.

Neměl-li zesnulý zaměstnanec manžela, děti ani rodiče nebo s nimi nežil ve společné domácnosti, stanou se jeho mzdová práva předmětem dědictví.

Shrnutí

Žila-li matka se zesnulým zaměstnancem v době jeho smrti trvale ve společné domácnosti, automaticky na ni budou přecházet jeho mzdová (platová) práva až do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

Postup přechodu mzdových (platových) práv se dá shrnout následovně:

1. Nevyplacenou mzdu (plat) zaměstnance si zaměstnavatel ponechá na účtu.
2. Pozůstalí, kteří žili se zesnulým zaměstnancem v době smrti ve společné domácnosti, se obrátí na zaměstnavatele a písemně jej požádají o vyplacení mzdy (platu) zaměstnance. Zároveň písemně prohlásí, že se zesnulým žili trvale ve společné domácnosti a sdělí zaměstnavateli, jaký způsobem si přejí mzdu (plat) vyplatit.
3. Zaměstnavatel pozůstalé informuje, zda mzdová práva zaměstnance existují a v jaké výši, popřípadě rovnou pozůstalým mzdu (plat) vyplatí.

Neobrátí-li se na zaměstnavatele žádný z pozůstalých se žádostí o vyplacení mzdy (platu) zesnulého, měl by zaměstnavatel pozůstalé informovat, že u zesnulého eviduje nevyplacenou mzdu (plat). Pozůstalí následně požádají o vyplacení dle výše uvedeného postupu či sdělí tuto informaci notáři, který dané dědictví projednává. V případě, že nebude mezi pozůstalými nikdo, kdo by se zesnulým trvale žil ve společné domácnosti, stane se totiž nevyplacená mzda předmětem dědického řízení.