Dvojí daňové rezidenství | Poradna

V praxi často nastává situace, kdy více států považuje poplatníka podle národní legislativy za svého daňového rezidenta. Bez jiné úpravy by docházelo ke dvojímu zdanění příjmů, kterému se státy snaží předejít uzavíráním smluv o zamezení dvojího zdanění.

Pokud tedy 2 státy považují poplatníka za svého daňového rezidenta, je třeba podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění zjistit, ve kterém z těchto dvou států je poplatník považován za daňového rezidenta (a ve kterém musí zdanit své celosvětové příjmy) a ve kterém za daňového nerezidenta.

V případě smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Německem je relevantní článek číslo 4 „Daňový domicil“. Ten stanoví několik podmínek. Jakmile je jedna z nich splněna, k dalším se nepřihlíží. Postupujeme následovně:

1. Ve které zemi má poplatník k dispozici stálý byt.
2. Ve které zemi má centrum životních zájmů (osobní a ekonomické vazby).
3. Kde se obvykle zdržuje (více než 183 dnů).
4. Jakou má státní příslušnost.

Pokud má osoba stálý byt v obou státech, rozhoduje centrum životních zájmů. Jelikož žijete v České republice, kde máte rodinu a částečně také ekonomické vazby, jste považován za daňového rezidenta v České republice. V Německu tedy zdaníte pouze příjmy se zdrojem v Německu a v České republice své celosvětové příjmy.