Zavádění vícesměnného provozu | Poradna

Vícesměnný nebo nepřetržitý provoz?

Z počátku je nutné určit, zda se bude jednat o provoz vícesměnný nebo provoz nepřetržitý. Při nepřetržitém provozu jde o tzv. nonstop fungování 24 hodin 7 dnů v týdnu. V nepřetržitém provozu funguje zaměstnavatel každý den bez ohledu na to, zda je sobota, neděle či státní svátek. Proto se zaměstnavatel v nepřetržitém provozu nemůže vyhnout placení příplatků za práci v noci, o víkendu nebo ve svátek. Den volna v nepřetržitém provozu může připadat na jakýkoliv den v týdnu, ne jenom na obvyklou sobotu či neděli.

Naopak vícesměnný provoz, který po novele v roce 2020 nahradil v zákoníku práce pojem třísměnného provozu, představuje situaci, kdy se zaměstnanci pravidelně a vzájemně střídají ve třech nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Podmínka pravidelnosti a vzájemnosti je zde totožná jako u provozu dvousměnného. Na rozdíl od nepřetržitého provozu není u toho vícesměnného nutné zajistit nonstop fungování a provoz může být přerušen. Zaměstnavatel tedy např. může mít provoz ve třech směnách (ranní, odpolední a noční) od pondělí do pátku a následně mít pro všechny zaměstnance volnou sobotu a neděli.

Pro doplnění ještě uvádíme, že zákoník práce vedle pojmu nepřetržitý provoz rovněž definuje termín nepřetržitý režim. Nepřetržitý provoz, jak jsme viděli výše, se týká fungování zaměstnavatele. Nepřetržitý režim pak představuje střídání zaměstnanců, tedy režim zaměstnanců a nikoliv zaměstnavatele. U těchto zaměstnanců mohou být směny rozvrhovány libovolně na jakýchkoliv den v týdnu a na kteroukoliv denní či noční dobu.

Pracovní doba

Na rozdíl od dvousměnného provozu, kde je maximální délka týdenní pracovní doby 38,75 hodiny, nesmí u vícesměnného a nepřetržitého provozu týdenní pracovní doba přesáhnout 37,5 hodiny.

Při vícesměnném provozu je pro zaměstnavatele snadnější zajistit rovnoměrné rozvržení pracovní doby. U nepřetržitého provozu je to s ohledem na nonstop fungování poměrně komplikované a nejčastěji je pracovní doba rozvrhována nerovnoměrně. Co to znamená? O nerovnoměrném rozvržení pracovní doby mluvíme vždy, když jsou zaměstnanci v každém týdnu rozvrhovány směny odlišně. V jednom týdnu pracuje zaměstnanec hodin méně a v jiném naopak více, typicky se jedná tzv. krátký – dlouhý týden. Vyrovnávací období, v rámci kterého dochází k přepočtu odpracovaných hodin na jednotlivé týdny, nesmí být delší 26 týdnů. Délku si samozřejmě může každý zaměstnavatel zvolit dle svých provozních potřeb. Je však vhodné ji mít uvedenou v týdnech, aby bylo přepočítávání jednodušší. S rozvrhem směn je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance nejpozději 14 dnů předem, není-li se zaměstnancem individuálně ujednáno jinak.

Příplatky

V nepřetržitém provozu není možné se vyhnout vyplácení zákonných příplatků. Na ty má zaměstnanec nárok i v případě, že mu na daný den (např. státní svátek nebo neděli) byla rozvržena směna.

Příplatky dle zákoníku práce zaměstnanci náleží za práci: v noci (10 %), v sobotu a neděli (10 %), ve svátek (100 %) a za přesčas (25 %). Jednotlivé příplatky se sčítají, takže pokud zaměstnance např. pracuje o víkendu v noci, náleží mu příplatek 20 %.

Odpočinek a přestávky

Maximální délka směny, bez ohledu na to, zda se jedná o jednosměnný, dvousměnný, vícesměnný nebo nepřetržitý provoz, je 12 hodin. U pracujícího v noci je pak maximální délka směn 8 hodin. Není-li z provozních důvodů na straně zaměstnavatele možné zajistit 8hodinovou noční směnu, může být tato prodloužena na maximálně 12 hodin. Pracovní směny ale musí být rozvrženy tak, aby průměrná délka noční směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. Pro účely tohoto přepočtu je pracováno s pětidenním pracovním týdnem.

V rámci dané směny je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci po maximálně 6 hodinách přestávku na jídlo a oddech, která se nezapočítává do pracovní doby. Zaměstnavatel musí vyhodnotit, zda je v rámci jeho provozu možné přerušit práce na 30 minut pro poskytnutí přestávky. Není-li toto s ohledem na charakter práce možné, musí být zaměstnancům poskytnuta přiměřená doba na oddech a jídlo i bez přerušení provozu nebo práce, která se na rozdíl od přestávky na jídlo a oddech do pracovní doby započítává. U vybraných prací (např. práce s chemikáliemi) má zaměstnanec nárok ještě na bezpečnostní přestávku.

Mezi jednotlivými směnami musí mít zaměstnanec odpočinek v minimální délce 11 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Tento odpočinek je možné zkrátit na 8 hodin, následující odpočinek však musí být adekvátně prodloužen.

Zaměstnavatel je povinen pracovní dobu rozvrhnout tak, že má zaměstnanec zajištěn nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň v délce 35 hodin. Doba nepřetržitého odpočinku v týdnu může být zkrácena na 24 hodin s tím, že následující odpočinek musí být o toto zkrácení prodloužen.

Naše doporučení na závěr

Jako první věc před zavedením vícesměnného nebo nepřetržitého provozu musí zaměstnavatel zkontrolovat, zda mají zaměstnanci informaci o směnném (např. dvousměnném) režimu, případně o rozvržení pracovní doby, uvedenou v jejich pracovní smlouvě, v informaci dle § 37 zákoníku práce či ve vnitřním předpisu. Mají-li zaměstnanci informaci o režimu a rozvržení pracovní doby uvedenou přímo v pracovní smlouvě, bude nutné s každým zaměstnancem dodatkem upravit jejich pracovní smlouvu. Je-li informace o pracovním režimu a rozvržení pracovní doby uvedena ve vnitřním předpisu nebo v písemné informaci, má zaměstnavatel situaci jednodušší. Stačí pak upravit znění příslušného dokumentu a zaměstnance s touto změnou prokazatelně seznámit.

Dále je vhodné se zamyslet, jak budou směny rozvrženy, kolik zaměstnanců je v tuto chvíli k dispozici a kolik jich je pro fungování v zákonných mezích (pracovní doba, přestávky, přesčas atd.) třeba. Ze zkušenosti můžeme potvrdit, že zaměstnavatel potřebuje více personálu, než je jeho původní odhad či představa. Doporučujeme myslet i na řádnou evidenci pracovní doby, lékařské prohlídky u zaměstnanců pracujících v noci, včasné seznámení s rozvrhem směn a plánování v týdnech.