ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: Srážková daň
Týká se: Daň z příjmů právnických osob
Správci daně tak vznikly pochybnosti ohledně určení osoby, která je skutečným vlastníkem přijímaných licenčních poplatků. Tj. zda oním skutečným vlastníkem je sesterská společnost, či výrobce televizních programů. Přitom je důležité uvést, že skutečným vlastníkem je jak na základě zákona o daních z příjmů, tak i na základě modelové smlouvy OECD subjekt, který užívá daný příjem bez omezení a nepředává jej ani zčásti jiné osobě.
V poslední době tuzemští správci daně věnují nemalou pozornost správné aplikaci srážkové daně. Rádi bychom vás proto upozornili na nedávný rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 29 Af 62/2018, věnovaný určení tzv. skutečného vlastníka licenčních poplatků placených do zahraničí.
V daném případě společnost hradila v souvislosti s distribucí televizních programů licenční poplatky mateřské společnosti do Rumunska, resp. svým sesterským společnostem do Maďarska a na Slovensko. Sesterské společnosti však byly k úhradě těchto licenčních poplatků samy smluvně zavázány vůči výrobcům televizních programů.
Krajský soud dal v tomto případě za pravdu správci daně. Označil sesterské společnosti jako tzv. okamžité příjemce, a nikoliv skutečné vlastníky licenčních poplatků. Sesterské společnosti ve skutečnosti pouze zprostředkovávaly platby mezi českou společností a výrobci programů. Na daný případ tedy měla být aplikována smlouva o zamezení dvojího zdanění uzavřená mezi Českou republikou a státem rezidence výrobců příslušného programu (tj. skutečného vlastníka).
Svou argumentaci Krajský soud založil na skutečnosti, že sesterské společnosti nebyly oprávněny k poskytování sublicence dalším osobám či k jinému šíření. Tudíž de facto uzavřely smlouvu o poskytování licenčních práv za českou společnost. Současně argumentoval, že výše licenčních poplatků hrazená českou společností se shodovala s částkou, která byla hrazena sesterskými společnostmi výrobcům programů. Sesterské společnosti tedy nedosahovaly z realizované transakce žádný zisk.
Pro Krajský soud nebylo při posuzování případu relevantní, že společnost disponovala jednak rozhodnutím zahraničního správce daně potvrzujícím, že sesterské entity jsou skutečnými vlastníky příjmu, a dále pak rozhodnutím o osvobození příjmů z licenčních poplatků přiznaným sesterským společnostem. V souladu s dosavadní judikaturou Krajský soud opět uvedl, že potvrzení o daňové rezidenci či prohlášení o skutečném vlastnictví není dostačující. Vždy je třeba zkoumat skutečnou podstatu dané transakce.
Daňové ošetření transakcí zahrnujících mezinárodní prvek vyžaduje správné vyhodnocení dopadů do oblasti srážkové daně. Doporučujeme proto klientům diskutovat jejich ošetření s daňovým poradcem. V případě jakýchkoli nejasností při posuzování transakcí vašeho podniku vám budeme rádi nápomocni.