Aktuality z daní a práva – listopad 2022

Nejvyšší správní soud zkoumal v rozsudku (5 Afs 103/2021 – 44) alokaci přepravy u přeshraniční řetězové transakce. Jednalo se o situaci, kdy bylo zboží fyzicky přepraveno z Itálie přímo do skladu koncového zákazníka v České republice. Zboží bylo prodáváno mezi třemi osobami registrovanými k DPH, kdy první dodavatel (italská společnost) dodával toto zboží svému českému odběrateli, jenž je pak následně přeprodal jinému českému odběrateli. Zboží bylo přepraveno z Itálie do České republiky smluvním přepravcem koncového zákazníka, který pak byl následně smluvním přepravcem prostřední české společnosti. Tj. koncový zákazník organizoval přepravu jménem a na účet prostřední české společnosti. V tomto případě finální zákazník vystupoval jako kupující daného zboží, tak i jako smluvní poskytovatel přepravy pro prostřední českou společnost.

Mezi českými společnostmi ovšem nebyla uzavřena písemná dohoda o poskytnutí dopravy a přeprava byla poskytnuta pouze na základě dohody ústní. Nárok na odpočet z faktury obdržené od smluvního přepravce si uplatnil koncový zákazník, ovšem ve všech přepravních dokumentech byl uváděn název prostřední české společnosti. Z toho dle koncového zákazníka vyplývá, že ten je jedinou osobou oprávněnou nakládat se zbožím jako vlastník. Dopravu proto daňový subjekt v řetězci přiřadil k první transakci mezi italským dodavatelem a prostřední českou společností, kterou považoval za intra-komunitární dodávku (osvobozenou od DPH), zatímco druhou transakci považoval za tuzemskou dodávku zboží bez přepravy.

Finanční správa ovšem s takovým postupem daňových poplatníků nesouhlasila. Dle finanční správy je nutné dopravu přiřadit druhé transakci, neboť ji reálně zajišťoval koncový zákazník, na kterého přešlo právo nakládat se zbožím jako vlastník již v Itálii, kde zboží jeho přepravce převzal. Koncový zákazník navíc nedokázal prokázat, že doprava byla poskytována jménem prostřední osoby. Správce daně proto zamítl nárok na odpočet DPH z této transakce v České republice.

S tímto postupem se ovšem nejprve neztotožnil Městský soud v Praze a následně ani Nejvyšší správní soud. Dle vyjádření soudu nemusí dojít nutně k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník při fyzickém převzetí zboží. Toto dokazuje i judikatura Soudního dvora EU, která říká, že vlastník, na kterého je právo převáděno, nemusí zboží fyzicky držet. Vždy je tedy třeba přihlédnout také k záměrům kupujícího a zkoumat další okolnosti dané transakce.

Přepravní dokumenty dle NSS dokazují, že bylo přepravováno zboží prostřední osoby, a nikoliv koncového zákazníka. Koncový zákazník nadto doložil e-mailovou komunikaci dokazující, že k ujednání o zajištění přepravy pro prostřední společnost došlo. Prostředník také poskytl prohlášení, že doprava byla zajištěna jeho jménem, a znovu potvrdil, že ústní dohoda mezi společnostmi opravdu proběhla. NSS tedy neshledal, že by došlo k převodu práva na koncového zákazníka už v Itálii, a souhlasil s přiřazením dopravy k první transakci v řetězci.

Z rozhodnutí tedy vyplývá, že není vždy rozhodující, kdo dopravu organizuje nebo uplatňuje nárok na odpočet od smluvního dopravce a vždy je nutné zkoumat všechny okolnosti dané transakce. Dále tento rozsudek přináší nový pohled na skutečnost, kdy je přeprava zajišťována jménem a na účet jiné společnosti v řetězci.

Návrh, kterým se mění nařízení vlády č. 221/2019 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů, prošel vnějším připomínkovým řízením. Jedná se o novelu nařízení vlády, která byla připravena v návaznosti na vývoj hospodářství v České republice a potřebu zajištění energetické soběstačnosti.

Za důvody novelizace nařízení vláda konkrétně uvádí:

• Délku a netransparentnost schvalovacího procesu o poskytnutí investiční pobídky.
• Nesoulad nastavení podmínek pro poskytnutí investiční pobídky s rozhodnutími vlády.
• Makroekonomický vývoj.
• Potřebu energetické transformace.

V rámci navrhovaných změn vláda cílí na podporu investic s vyšší přidanou hodnotou a navrhuje tak zpřísnění podmínek pro získání investičních pobídek. Konkrétně je navrhováno rozšíření podmínky vyšší přidané hodnoty investice na všechny regiony České republiky (aktuálně s výjimkou okresu Karviná). Současně navrhuje zpřísnění podmínky vyšší přidané hodnoty investiční akce, a to jednak prostřednictvím požadavku na zdvojnásobení prostředků vynaložených na spolupráci s výzkumnou organizací na 2 % způsobilých nákladů a dále pak prostřednictvím požadavku na zvýšení podílu výzkumných a vývojových pracovníků projektu na počtu zaměstnanců, z aktuálních 2 % na navrhovaná 3 %.

Výjimkou mohou být některé strategické investiční akce, které nemusí splnit navrhované vyšší limity přidané hodnoty.

Dále by navrhovaná úprava měla více podpořit investiční aktivitu v oblasti vybraných výrobků s energetickým významem pro ČR. Za takové vláda označuje výrobky určené k výrobě nebo skladování energie z obnovitelných zdrojů a výrobky přispívající ke zvyšování energetické účinnosti nebo snižování energetické náročnosti budov.

Navrhované nařízení bude v dalším kroku předáno k projednání vládě, přesné datum projednání nebylo zatím stanoveno.

Finanční správa na svém webu v rámci zveřejňování informací poskytla Metodický pokyn k uplatnění daňových odpisů prostřednictvím dodatečného daňového přiznání nebo v průběhu daňové kontroly. Pokyn řeší problematiku zmíněného uplatnění daňových odpisů, a to v těchto situacích:

• uplatnění daňových odpisů, pokud nebyly poplatníkem v řádném daňovém přiznání uplatněny z důvodu přerušení daňového odpisování,
• neuplatnění daňových odpisů poplatníkem s využitím přerušení daňového odpisování, pokud daňové odpisy byly poplatníkem v řádném daňovém přiznání uplatněny.

Generální finanční ředitelství dospělo k závěru, že poplatník je k takovým změnám oprávněn. Obdobně platí tato možnost také v situaci, kdy poplatník daňové odpisování vůbec nezapočal.

Prostřednictvím metodického pokynu Finanční správa současně upozorňuje na důležitost provedení úpravy výše daňových odpisů v navazujících obdobích – v situaci, kdy poplatník využije možnosti uplatnění či neuplatnění daňových odpisů prostřednictvím dodatečného daňového přiznání.

Více si můžete přečíst v našem článku.

Aktuálně zákoník práce možnost práce z domova neupravuje. Zaměstnavatel nyní nemusí zdůvodnit, zda zaměstnanci povolí, či nepovolí práci z domova. Současně nemá ani povinnost některým vybraným skupinám zaměstnanců práci z domova umožnit (např. zaměstnancům, kteří pečují o děti a o osoby závislé na pomoci druhých). Zákon ani nestanovuje pravidla, která by upravovala obsah dohody nebo náhradu za související výdaje vzniklých zaměstnanci při práci z domova. To by se mohlo změnit novelou zákoníku práce, která je aktuálně v připomínkovém řízení.

Novela zavádí nově právo zaměstnanců zažádat o výkon práce na dálku. Pokud zaměstnavatel žádosti vyhoví, bude nutné uzavřít písemnou dohodu. V případě zamítnutí žádosti musí své rozhodnutí písemně odůvodnit. Dohoda musí mít písemnou formu a musí obsahovat: místo výkonu práce na dálku, způsob komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, způsob přidělování práce a kontroly, rozsah konané práce a bližší podmínky pro rozvržení pracovní doby, způsob náhrady výdajů, dobu, na kterou se dohoda uzavírá, zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, včetně kontroly a možnost vstupu zaměstnavatele do místa výkonu práce v případě úrazu. Délka pracovní doby dále nesmí přesáhnout 12 hodin.

Zaměstnavatel bude mít dále povinnost hradit zaměstnanci paušální náhradu za zvýšené energie ve výši 2,80 Kč za hodinu. Částka bude každý rok valorizována vyhláškou ministerstva (podobně jako např. u cestovních náhrad). Zaměstnavatel bude také povinen zajistit technické vybavení a ochranu údajů, které se zpracovávají na dálku. Práce z domova přináší výhody i nevýhody jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, který v důsledku změn může poskytnutí takového benefitu omezit.

Vývoj novely budeme nadále sledovat a o situaci vás informovat.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR dne 30. září 2022 schválila novelu zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní. Dochází tak k implementaci směrnice EU známé jako DAC 7 do českého právního řádu.

Účelem zmíněné směrnice a samotné novely je mimo jiné zavést oznamovací povinnost pro provozovatele digitálních platforem. Platformou se pro účely tohoto zákona obecně rozumí software umožňující spojení prodejce s jiným uživatelem za účelem provádění oznamované činnosti, a to za úplatu.

Za oznamované činnosti jsou poté považovány následující okruhy aktivit:

• Poskytnutí nemovité věci – nemovitou věcí jsou rozuměny např. obytné nemovité věci, nemovité věci určené k podnikání, parkovací místa, byty a další. Poskytnutím se rozumí přenechání věci nebo její části jinému (např. v podobě ubytování, nájmu, pachtu atd.).
• Poskytnutí dopravního prostředku – jedná se o možnost využití dopravního prostředku bez řidiče, např. automobilů, motocyklů, kol a dalších.
• Osobní služba – jedná se o práci fyzické osoby založené na čase nebo úkolu a může se jednat o služby v online i fyzickém prostředí.
• Prodej zboží – rozumí se prodej zboží s využitím např. online tržiště.

Obecně budou mít provozovatelé platforem (zaměřených na výše uvedené okruhy činností) povinnost evidovat informace o prodejcích a tyto informace na roční bázi oznamovat správci daně vždy do 31. ledna následujícího roku. Jako příklad lze uvést evidování a oznamování údajů o celkové výši peněžních plnění či počet celkových transakcí daného prodejce. Pokud se oznamované činnosti budou týkat nemovitých věcí, bude nutné mimo jiné oznamovat také informace ohledně počtu dní pronájmu nemovitosti.

Zákon též uvádí výjimky z oznamování (tzn. vyloučené provozovatele platforem a vyloučené prodejce), stejně jako další detaily týkající se např. registrace, možných sankcí nebo postupů náležité péče pro provozovatele platforem.

Účinnost zákona by dle předpokladů měla nastat 1. ledna 2023 a rok 2023 se tak stane prvním oznamovaným obdobím. Provozovatelé platforem budou mít povinnost oznámit informace týkající se prodejců na jejich platformě do 31. ledna 2024.

Pokud byste v souvislosti s nově zaváděnou oznamovací povinností měli jakékoliv dotazy, neváhejte se na nás obrátit.

Evropská komise minulý rok v září předložila návrh směrnice COM(2021)547 týkající se výhradního používání kabelů a zdířek USB-C. Její finální znění bylo letos 4. října europoslanci schváleno. Výrobci budou tak tuto novou směrnici povinni dodržovat od podzimu 2024, přičemž na notebooky se směrnice začne vztahovat až na konci roku 2026.

Výhradní používání kabelů a zdířek USB-C bude zásadní jak z hlediska úspory „e-odpadu“, ale taktéž se bude jednat o uživatelsky přívětivé zjednodušení, které s sebou přinese i vítané finanční úspory pro spotřebitele. Díky nedávno schválené směrnici se budou moci spotřebitelé taktéž sami rozhodnout, zda si své nově zakoupené zařízení přejí pořídit společně s USB-C nabíječkou či nikoliv.

Vláda dne 5. října 2022 schválila nařízení č. 298/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci, kterým dojde k zastropování cen energií a bude platit pro celý rok 2023. Zmíněné nařízení tak pomůže s vysokými cenami elektřiny a plynu domácnostem, dále malým a středním podnikatelům, školám, poskytovatelům zdravotních a sociálních služeb, provozovatelům městské hromadné dopravy a dalším subjektům.

Pro všechny domácnosti bude elektřina zastropovaná v celé spotřebě na nízké hladině napětí. V případě malých a středních podniků, které jsou napojené na hladinu vysokého napětí a velmi vysokého napětí, bude zastropování platit pro 80 % z nejvyšší spotřeby za posledních pět let.

Co se týká plynu, jeho spotřeba bude celá zastropována pro všechny domácnosti a maloodběratele s ročním odběrem plynu do 630 MWh. Pro malé a střední podniky s ročním odběrem od 630 do 4 200 MWh bude zastropování platit pouze na 80 % z jejich nejvyšší spotřeby za posledních pět let.

Nařízení se bude týkat cen energií od 1. ledna 2023, přičemž dodavatelé budou povinni do 30 dnů po vyhlášení cenového stropu upravit odběratelům zálohy a zaslat jim upravený rozpis záloh.

Nařízení s sebou dále také přináší tzv. kontraktační povinnost. V praxi to znamená, že dodavatel poslední instance bude mít povinnost nabídnout smlouvu na dodávku energií (a to za zastropovanou cenu) těm odběratelům, jimž se nepodaří uzavřít smlouvu na dodávku energií s jiným dodavatelem. Dodavatelé energií tak budou mít povinnost nabídnout maximální cenu, kterou stanovila vláda všem odběratelům, na něž se zmíněné zastropování vztahuje.

Z důvodu prudkého nárůstu cen energií uvažuje vláda o zavedení daně z mimořádných zisků, tzv. windfall tax. Národní ekonomická rada vydala v této souvislosti materiál, který popisuje možné nastavení daně a její dopady. Nejedná se ovšem o finální podobu daně, nýbrž pouze o pracovní materiál, který má sloužit jako podklad Ministerstvu financí při tvorbě samotného zákona.

Materiál navrhuje zdanění mimořádných zisků v bankovním a energetickém sektoru. Dále zmiňuje možnost mimořádného zdanění výroby a distribuce pohonných hmot, kterou ovšem nepovažuje za dostatečně perspektivní z důvodu nízkého potencionálního výnosu.

Základem daně z mimořádných zisků by byl rozdíl mezi základem daně za běžné období a klouzavým aritmetickým průměrem za posledních 5 let. Dokument pracuje se třemi zvažovanými sazbami daně, a to se 40 %, 50 % a 60 %.

Rada předpokládá, že by daň v každém sektoru mohla přinést až několik desítek miliard Kč. Samotné její zavedení ovšem stále není jisté. O její budoucnosti by se mělo rozhodovat 16. září na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, na které by vláda chtěla prosadit kromě zavedení windfall tax také zastropování cen energií. Situaci budeme nadále sledovat a o jejím dalším vývoji vás budeme informovat.

Poplatník, který realizoval osvobozený příjem převyšující částku 5 000 000 Kč, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně. A to nejpozději do konce lhůty pro podání daňového přiznání za období, ve kterém daný příjem obdržel. Nesplnění této povinnosti je přitom dle zákona o daních z příjmů sankcionováno pokutami ve výši 0,1 %, 10 % nebo 15 % z částky neoznámeného příjmu.

Pokud by tak poplatník například neoznámil obdržení osvobozeného příjmu v podobě darem získané nemovitosti ve výši 7 000 000 Kč a dotčené oznámení by podal až na základě výzvy správce daně, byla by mu vyměřena pokuta ve výši 700 000 Kč, tj. 10 % z hodnoty osvobozeného příjmu. Z příkladu můžeme vidět, že se jedná o velmi striktní pokutu, která byla uložena na základě pouhého administrativního pochybení, a nikoliv z důvodu krácení daně.

Na striktnost daného ustanovení reagovalo Ministerstvo financí vydáním pokynu Generálního finančního ředitelství D-56, který mimo jiné stanovuje podmínky možného prominutí pokuty. Dle pokynu je správce daně oprávněn pokutu částečně nebo zcela prominout, pokud k neoznámení došlo z tzv. ospravedlnitelného důvodu. Pokud tak poplatník v posledních 3 letech výrazně neporušil účetní a daňové předpisy a zároveň důvodem pro nesplnění oznamovací povinnosti byl některý z níže uvedených, může správce daně pokutu snížit o 90 až 100 % zákonem stanovené výše.

Mezi ospravedlnitelné důvody demonstrativně vyjmenované ve zmíněném pokynu patří například:

• podání oznámení do 150 dní po uplynutí lhůty bez výzvy správce,
• podání oznámení do 120 dní po uplynutí lhůty na výzvu správce,
• nepříznivý zdravotní stav poplatníka, který mu zabránil oznámení včas podat,
• stižení poplatníka živelnou pohromou.

Jak jsme vás již dříve informovali, nepeněžní příjem zaměstnance, který má přidělen k pracovnímu i soukromému užívání nízkoemisní osobní automobil, byl snížen z 1 % na 0,5 % vstupní ceny vozidla. V této souvislosti vydala Finanční správa informaci, v níž se vyjadřuje ke způsobu identifikace nízkoemisního vozidla.

Za nízkoemisní vozidlo je v souladu s informací považováno vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1, které současně nepřesahuje limit CO2 ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu.

Finanční správa uvádí, že zdrojem informací pro určení, zda vozidlo je možné považovat za nízkoemisní, je velký technický průkaz vozidla a dále dokument prohlášení o shodě (Certificate of Conformity, COC) vystavený k danému vozidlu.

Od 15. srpna 2022 smí rodiny při splnění všech podmínek stanovených zákonem č. 196/2022 Sb., o jednorázovém příspěvku na dítě, žádat o příspěvek na dítě ve výši 5 000 Kč.

Finanční správa vydala v této souvislosti informaci, ve kterém potvrzuje daňový režim příspěvku. Tento je tak považován za finanční pomoc hrazenou z veřejného (státního) rozpočtu, která je dle zákona o daních z příjmů od daně z příjmů fyzických osob osvobozena. Dále uvádí, že příspěvek nebude započítáván do limitu vlastních příjmů manželky/manžela (68 000 Kč) rozhodného pro uplatnění související slevy na dani z příjmů.

Dne 1. října 2022 nabývá účinnosti novela zákona o evidenci skutečných majitelů. Tato novela reaguje na požadavky Evropské komise, dle které stávající tuzemská úprava skutečných majitelů není v souladu s evropským právem. Dalšími důvody, proč došlo k vypracování novely, je zejména snížení administrativní zátěže evidujících subjektů a zajištění větší transparentnosti organizací.

Klíčovou změnou, kterou novela přináší, je modifikace samotné definice skutečného majitele. Novela upouští od rozlišení skutečného majitele na koncového příjemce a osobu s koncovým vlivem a zavádí jednotnou materiální charakteristiku skutečného majitele.

Nově tak bude kritériem pro určení skutečného majitele pouze přímé či nepřímé vlastnictví nebo kontrola v právnické osobě či právním uspořádání. Vlastnictví bude vycházet z faktického stavu, přičemž určujícím kritériem bude vlastnictví 25% podílu, aniž by bylo současně nezbytné naplnit materiální podmínku ovládání. To může v důsledku vést k identifikaci více skutečných majitelů.

Aby bylo dosaženo souladu s terminologií nové právní úpravy, většina již zapsaných údajů bude v evidenci skutečných majitelů propsána automaticky, bez nutnosti podat nový návrh na zápis či změnu skutečného majitele.

Evidenční povinnost budou mít po novele i některé právnické osoby a právní uspořádání, které dosud tuto povinnost neměly. Evidovat skutečného majitele budou muset odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, společenství vlastníků jednotek, politické strany a hnutí, okresní a regionální komory, církve a náboženské organizace a honební společenstva. U většiny těchto subjektů se k zápisu skutečného majitele do evidence využije mechanismus automatického průpisu.

K automatickým průpisům bude docházet během měsíce po nabytí účinnosti novely zákona, tj. během měsíce října. Pokud nedojde k automatického průpisu, bude třeba zápis v evidenci upravit do 6 měsíců, tedy do konce března 2023.

Novela zákona o silniční přepravě, která ve Sbírce zákonů vyšla dne 22. července a jejíž účinnost nastává k 1. srpnu 2022, významným způsobem mění režim zaměstnanců při tranzitu územím třetího členského státu. Novinkou je, že zákon již obsahuje vlastní úpravu o vysílání řidičů z jiných členských států EU. Tato pravidla však nejsou shodná s obecnou úpravou vysílání zaměstnanců, která je obsažena v zákoníku práce. Výsledkem je tak situace, kdy zaměstnanci z jiného členského státu, kteří podstupují tranzit územím České republiky, nebudou chráněni zcela totožným systémem jako zaměstnanci ostatní.

Připravená novela má za účel transpozici evropské Směrnice stanovující zvláštní pravidla vysílání řidičů v silniční přepravě. Jejím primárním účelem je pak zabezpečit všem řidičům zejména přiměřené pracovní podmínky. Vedlejším, nicméně neméně významným bodem, je upřesnění pojmu mezinárodní přepravy. Dle evropských zákonodárců totiž mezinárodní přeprava při tranzitu řidičů nepředstavuje vysílání pracovníků. A to z důvodu, že neexistuje podstatné propojení mezi řidičem a státem tranzitu za předpokladu, že v něm nečiní náklad či výklad, případně nástup či výstup cestujících. Právě z tohoto důvodu nyní nebude docházet k aplikaci tuzemského pracovního práva na tyto subjekty.

Novela vylučuje použití zákoníku práce zejména v některých případech, kdy dochází k vysílání řidičů, jejichž zaměstnavatelem je dopravce usazený v jiném členském státě, do České republiky. Tito zaměstnanci se doposud těšili stejnému zacházení jako čeští zaměstnanci – zejména v případě délky pracovní doby, zákazu diskriminace, rovného zacházení či délky dovolené. Konkrétně se tuzemská pracovněprávní úprava nepoužije na řidiče, kteří provádějí bilaterální nákladní dopravu pro cizí potřebu, příležitostnou osobní dopravu, linkovou dopravu nebo mezinárodní kyvadlovou dopravu a za tímto účelem byli vysláni k výkonu práce na území ČR. Takovou situaci je však nutno odlišovat od případů, kdy řidič přepravuje osoby, zvířata i ostatní věci mezi dvěma či více místy nacházejícími se na území České republiky. Na takové vztahy se zákoník práce stále aplikuje.

V závislosti na tom, zda se předmětný vztah bude řídit zákoníkem práce či novou úpravou zákona o silniční dopravě, pak bude dopravce podroben odlišným informačním povinnostem. Konkrétně se jedná o oznamovací povinnost vůči ministerstvu dopravy, vůči dopravnímu úřadu a Státnímu úřadu inspekce práce; potažmo o informační povinnost podle zákona o zaměstnanosti. Za nedodržení předepsaných povinností pak zákonodárce připravil pro dopravce sankce, a to s pokutou až do částky 500 000 Kč.

Nezabavitelnou částkou se míní ta část výplaty jedinců v exekuci, kterou není možné postihnout srážkami ze mzdy. Při výpočtu nezabavitelné částky se vychází z několika dílčích složek, které legislativou mění vláda. Běžně dochází k jejich aktualizaci meziročně, nicméně v důsledku inflace a stoupajících cen energií došlo během roku 2022 hned k několika zvýšením.

Jednou z těchto složek je například životní minimum, jehož nová výše činí k 1. červenci 4 620 Kč. Další složkou jsou tzv. normativní měsíční náklady na bydlení. I tato složka se průběhem roku zvyšovala. Vzhledem k tomu, že je však primárně využívána k jiným účelům (zejm. příspěvek na bydlení), nebylo jisté, zda je nutné ono zvýšení promítnout i do výpočtů nezabavitelné částky.

Správné určení výše nezabavitelné částky je zásadní podmínkou pro korektní provedení srážky ze mzdy a zaměstnavatelé proto byli postaveni do nelehké situace. Dílčí názory insolvenčních soudů se neshodovaly se stanoviskem ministerstva spravedlnosti, a tak bylo bezchybné stanovení srážky ze mzdy téměř nesplnitelným úkolem.

Situaci vyřešil po měsících pochybností až Nejvyšší Soud ČR. Ten ve svém stanovisku Cpjn 202/2022 všechny zúčastněné (zaměstnavatele, osoby v exekuci i insolvenční soudy) ujistil o tom, že navýšení normativních měsíčních nákladů na bydlení má být použito nejen pro výpočet příspěvku na bydlení, ale také pro výpočet nezabavitelné částky v insolvenčních i exekučních řízeních. Při kalkulaci nezabavitelné částky a srážek ze mzdy je tak u položky normativních měsíčních nákladů na bydlení nutné operovat s onou zvýšenou částkou.

Ať už je to z důvodu existence jiných priorit, jako je boj s pandemii Covid, krocení cen energií či míry inflace, nebo z jiných důvodů, Česká republika je v současnosti v prodlení s transpozicí velkého počtu evropských předpisů. Ve většině případů se jedná o implementace směrnic, přičemž řada z nich se týká pracovního práva. Nedodržení transpoziční lhůty směrnice pak může mít při splnění dalších podmínek za následek tzv. přímý účinek.

Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem

Jedním z takových předpisů je Směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Její implementační lhůta uplynula dne 2. srpna 2022. Jak již z názvu vyplývá, cílem předpisu je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem pro rodiče (zejména mladších dětí) a pečující osoby. V širším pohledu však jde i o rovnost příležitostí, kdy si Směrnice klade za úkol spravedlivější rozložení rodičovských povinností, a tedy rovný přístup na trhu práce mezi muži a ženami. Účel Směrnice sleduje dlouhodobou snahu o eliminaci rozhodování mezi rodinou a kariérou, která je pro zaměstnance v produktivním věku častým dilematem. Jako příklady nástrojů, se kterými Směrnice pracuje, je možné uvést nárok na delší otcovskou dovolenou (10 pracovních dní), možnost požadovat po zaměstnavateli home-office nebo návrat k delší pracovní době po dřívější změně na kratší pracovní dobu. Obecně jde tedy o zavedení flexibilnější pracovní doby.

Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách

Dokonce o den dříve, tedy 1. srpna 2022, měla být transponována Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách. Tento předpis na úrovni Evropské unie zavádí společné standardy pro minimální práva a nová pravidla vztahující se zejména k:

• infomační povinnosti zaměstnavatele o podstatných aspektech pracovněprávního vztahu;
• předvídatelnosti pracovních podmínek;
• zkušební době;
• souběžnému zaměstnávání u jiného zaměstnavatele a zákazu konkurence;
• přechodu na jinou formu zaměstnávání;
• povinné odborné přípravě.

Striktní pravidla se budou aplikovat především na zaměstnavatele s 250 a více zaměstnanci. Pro ně je připravena povinnost zveřejňovat na svých internetových stránkách (či obdobným způsobem) informace o rozdílech v odměňování žen a mužů v rámci jejich organizace. Za předpokladu absence objektivního a nediskriminačního zdůvodnění pak bude docházet k náhradám škody zaměstnancům, nuceným nápravám či sankcionování takových subjektů. Přestože finální znění přepisu provádějícího předmětnou Směrnici není doposud známé, lze zajisté doporučit důkladnou revizi systému odměňování i dalších podstatných složek zaměstnávání.