Aktuality z daní a práva – listopad 2021

Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku č. 8 Afs 246/2019-67 vyjádřil k otázce přerušení časového testu při výměně a překolkování akcií na vyšší hodnotu. V posuzovaném případu vlastnila žalobkyně akcie společnosti, která se rozhodla zvýšit základní kapitál z vlastních zdrojů a vyměnit stávající akcie za nové s vyšší jmenovitou hodnotou. Žalobkyně se domnívala, že časový test nebyl výměnou akcií přerušen (tj. běží od okamžiku nabytí původních akcií) a příjem z prodeje předmětných akcií osvobodila od daně.

Nejvyšší správní soud s tímto závěrem nesouhlasil a v rozsudku upřesnil, že k přerušení časového testu pro účely osvobození příjmu z prodeje akcií nedochází pouze v situaci výměny akcií za akcie o stejné jmenovité hodnotě. Dále se Nejvyšší správní soud v rozsudku vyjádřil k nesprávnému závěru Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR 199/27.11.2007 ze dne 13. 2. 2008 týkajícího se překolkování akcií. Nejvyšší správní soud potvrdil, že překolkování akcií na vyšší hodnotu má stejný dopad jako zmíněná výměna akcií za akcie s vyšší jmenovitou hodnotu, tj. taková výměna přerušuje běh časového testu.

Rozsudkem č. 3 Afs 82/2019-38 Nejvyšší správní soud potvrdil, že předseda představenstva může být považován za osobu povinnou k dani, a uznal nárok na odpočet DPH z přijatého daňového dokladu, jehož prostřednictvím byla společnosti fakturována odměna za výkon funkce předsedy představenstva.

Nejvyšší správní soud tak rozhodl v souladu s evropskou směrnicí a současně v rozsudku zopakoval své dříve judikované argumenty týkající se výkonu funkce jednatele. S ohledem na skutečnost, že předseda představenstva (resp. jednatel) je nezávislý, nese plnou odpovědnost za vedení společnosti a částečně i za způsobené škody, naplňuje výkon jeho funkce znaky ekonomické činnosti.

Současně je důležité upozornit, že předmětné rozhodnutí je v rozporu s aktuálním zněním zákona a správce daně tak nemůže po statutárních orgánech požadovat splnění registrační povinnosti a následnou aplikaci DPH. Členové statutárních orgánů mají tedy v současnosti možnost (nikoliv povinnost) na základě opory unijní legislativy a zmíněného rozsudku tento přístup využít. Závěrem bychom rádi připomněli, že úprava definice tzv. osoby povinné k dani, v jejímž důsledku by výkon funkce statutárních orgánů byl považován za ekonomickou činnost, byla v důsledku senátních pozměňovacích návrhů z novely Zákona o DPH účinné od 1. 4. 2019 vypuštěna.

V nedávném rozsudku č. 5 Afs 230/2018-36 Nejvyšší správní soud potvrdil, že nárok na odpočet DPH je daňovému subjektu zachován i v situaci, kdy daňový subjekt nesplnil registrační povinnost a byl zaregistrován k DPH z moci úřední. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem správce daně a soudů nižších instancí, neboť uvedl, že náhradní způsob stanovení daně sice je sankcí za nesplnění registrační povinnosti, nicméně neodepírá daňovému subjektu nárok na odpočet.

Nárok na odpočet daňovému subjektu vzniká na základě splnění hmotněprávních podmínek, tj. v situaci, kdy zdanitelné plnění je uskutečněné plátcem a použité pro účely ekonomické činnosti. Nesplnění registrační povinnosti je považováno za nesplnění formálních, nikoliv hmotněprávních podmínek.

K 1. lednu 2022 dojde k opětovnému zavedení osvobození úrokových příjmů plynoucích daňovým nerezidentům z dluhopisů, které poplatník se sídlem v České republice emitoval v zahraničí. Oproti původnímu osvobození vztahujícímu se k dluhopisům emitovaným do 31. prosince 2021 zavádí nová úprava limitující podmínky pro uplatnění osvobození. U dluhopisů emitovaných počínaje 1. lednem 2022 nebude možné osvobození uplatnit v situaci, kdy úrokové příjmy budou vypláceny nerezidentovi, který je osobou kapitálově spojenou s emitentem nebo který s emitentem vytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty. Tato nová úprava bude klást na emitenty zvýšené nároky při zjišťování, zda byly splněny podmínky pro aplikaci možného osvobození od daně z příjmů.

Jednou ze základních podmínek pro uplatnění daňového zvýhodnění na dítě a slevy za umístění dítěte v předškolním zařízení je, že dítě žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku 8 Afs 155/2019-46 zabýval otázkou, zda je otec, kterému nebylo po rozvodu rodičů svěřeno dítě do péče, oprávněn uplatnit slevu na dítě.

Pro vyřešení sporu byl klíčový právě výklad pojmu společně hospodařící domácnost. Společně hospodařící domácností se dle výkladu Nejvyššího správního soudu rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Nejvyšší správní soud tak došel k závěru, že vyživované dítě může být členem pouze jedné domácnosti. Slevu na dítě tak není možné rozdělit mezi oba rodiče na základě dohody, poměru péče nebo jiného kritéria. Nejvyšší správního soud dále konstatoval, že v případě střídavé péče je třeba rozhodnout, ve které domácnosti jsou naplněny znaky společně hospodařící domácnosti, což dle názoru soudu závisí zejména na dohodě mezi rodiči.

K 1. lednu 2022 nabývá účinnosti Nařízení vlády č. 333/2021 Sb., k provedení některých ustanovení celního zákona v oblasti statistiky, které upravuje i změny ve vykazování hlášení Intrastat.

Nejvýznamnější změnou je zavedení zjednodušeného hlášení, které umožňuje odeslání pouze jednoho zkráceného hlášení pro daný směr vykazování ročně. Zjednodušené hlášení obsahuje jen větu ZH, směr pohybu zboží a referenční období. Tohoto typu vykazování bude smět jednotka využít v případě, že hodnota vyvezeného nebo dovezeného zboží z jiného členské státu Evropské unie nepřesáhne hodnotu 20 mil. Kč v aktuálním ani předcházejícím období a zároveň pokud jednotka neobchoduje se zemědělskými a energetickými komoditami, které jsou uvedeny ve Sdělení Českého statistického úřadu o seznamu zboží, jež není určeno pro zjednodušené vykazování.

Další změny se budou týkat např. rozšíření vykazovaných údajů při vývozu zboží do jiných členských států, vykazování tzv. stoprocentních dobropisů, zaokrouhlování množství zboží, které je vykazováno v doplňkových měrných jednotkách, limitů tzv. malých zakázek.

O všech připravovaných změnách vás budeme informovat v samostatných novinkách věnovaných tomuto tématu.

Ve stínu tzv. milostivého léta byla přijata další novela, která má přispět ke zkrocení dluhové spirály u řady dlužníků.

Doposud si dlužník mohl zvolit, zda jeho plnění bude použito nejprve k úhradě jistiny a až následně na úhradu příslušenství. K rychlejšímu umořování dluhu tím však zpravidla nedocházelo, neboť se zároveň úročily náklady na vymáhání pohledávky a naběhlé úroky.

U dluhů, které jsou (i) dlužníků – spotřebitelů, (ii) po splatnosti a (iii) vznikly po účinnosti novely (tj. po 1. červenci 2021), se jejich plnění nově přímo ze zákona započítává nejprve na již určené náklady, pak na jistinu a až poté na úroky a úroky z prodlení. Dlužníkům je tak umožněno efektivněji umořovat svůj dluh a zamezuje se případům, kdy splátky dlužníků nepostačují ani na pokrytí nabíhajících úroků.

S novou úpravou je tedy nutné počítat nejen ve vztahu k samotné správně pohledávek, kdy je třeba poskytované platby dlužníků správně započítávat, ale i ve vztahu ke smluvní dokumentaci (např. smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky atd.), která by měla tyto změny reflektovat.