ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Pracuji v zaměstnání na třísměnný provoz (ranní/odpolední/noční). Ve smlouvě mám uvedeno 37,5 h týdně, smlouva je na dobu neurčitou a v zaměstnání jsem již několik let. Zaměstnavatel nově plánuje zavést nepřetržitý provoz s 12hodinovými směnami, rozdělené na krátký týden (23 h týdně) a dlouhý týden (57,5 h týdně). Pokud nebudu tuto změnu chtít akceptovat – obávám se, že nepřetržitý provoz naruší náš rodinný život – budu mít právo na odstupné?
Ve vašem případě záleží, zda máte rozvržení pracovní doby sjednáno v pracovní smlouvě. Pokud tam máte uveden pouze úvazek (např. 40 h týdně), avšak bez podrobností k rozvržení, pak platí, že rozvržení pracovní doby je plně v kompetenci zaměstnavatele. Je to běžná situace, protože rozvržení pracovní doby s ohledem na aktuální provozní podmínky (které se mohou v čase měnit), je jedním ze základních práv zaměstnavatele. Pouze pokud byste měl konkrétní rozvrh či režim (např. třísměnný) přímo sjednán v pracovní smlouvě, mohl by zaměstnavatel ke změně přistoupit pouze s vaším souhlasem (ve formě dodatku k pracovní smlouvě).
Zvýšená ochrana při rozvrhování pracovní doby platí pouze pro vybrané skupiny zaměstnanců, mj. pro pečující rodiče. Tuto ochranu najdete v § 241 zákoníku práce. Jedním z pravidel zde stanovených je, že zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování do směn též k potřebám zaměstnankyně nebo zaměstnance pečujícího o dítě. Na druhou stranu je však zaměstnavatel povinen zachovat zásadu rovného zacházení se zaměstnanci, a tudíž jakékoli odlišné úpravy pro jednotlivé zaměstnance musí velmi pečlivě zvažovat. V uvedeném ustanovení uvedené osoby mohou zaměstnavatele žádat rovněž o kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu pracovní doby a zaměstnavatel jim v zásadě musí vyhovět, pokud tomu nebrání vážné provozní důvod.
Zákonný nárok na odstupné vzniká pouze v případě, že je pracovní poměr ukončen ze strany zaměstnavatele, popř. dohodou z důvodů uvedených v § 52 zákoníku práce (tzv. organizační důvody). Pokud pracovní poměr ukončí zaměstnanec z důvodu, že mu nevyhovuje nový rozvrh pracovní doby, odstupné mu nenáleží.