ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: Daň z příjmů
Týká se: Srážková daň
V posledních letech se finanční úřady zvýšenou měrou zaměřovaly na holdingové struktury a doměřovaly srážkovou daň za užití konceptu tzv. „zneužití práva“. V červenci vydal Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) nový rozsudek v oblasti zneužití práva. V něm se postavil na stranu daňového subjektu (žalobkyně).
V roce 2016 byla založena holdingová společnost KEB-EGE holding. Jejími společníky se stalo několik fyzických osob, které zároveň vlastnily podíly ve společnostech FPPV a KEB-EGE. Po založení holdingu své podíly v FPPV a KEB-EG prodaly holdingové společnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že od doby původního nabytí podílů fyzickými osobami uplynulo více než 5 let, byl pro fyzické osoby příjem osvobozen od daně z příjmů fyzických osob.
Ještě téhož roku došlo k převedení nerozděleného zisku společností FPPV a KEB-EGE mateřské společnosti KEB-EGE holding. Ta ho téměř ve shodné výši použila na úhradu kupní ceny obchodních podílů.
Správce daně posoudil výše uvedený postup jako zneužití práva. Tvrdil, že založení holdingové společnosti bylo účelové, a na úhradu kupní ceny obchodních podílů hleděl jako na skrytou výplatu zisku společníkovi (fyzické osobě). V důsledku toho doměřil v roce 2020 daňovému subjektu srážkovou daň, k jejíž úhradě by daňový subjekt byl povinen, pokud by vyplácel podíl na zisku společníkovi (fyzické osobě) napřímo.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se tentokrát o zneužití práva nejednalo. Správce daně, kterého v případě prokazování zneužití práva tíží důkazní břemeno, dle NSS neprokázal, že převažujícím důvodem jednání daňového subjektu bylo získání daňové výhody. Daňový subjekt naopak podrobně vysvětlil několik důvodů, které ho k založení holdingu vedly. Mezi těmito důvody byl jak plánovaný rozvoj podnikání, tak potřeba vyplatit podíl jednoho ze společníků, který ze společností odešel. Díky holdingové struktuře měl být také usnadněn vstup nového spoluvlastníka, eliminováno riziko v případě neúspěchu jedné z dceřiných společností či usnadnění očekávané akvizice.
Jako pozitivum lze spatřovat, že Nejvyšší správní soud odmítl argumentaci správce daně. Tedy že založení holdingu postrádalo ekonomické opodstatnění, neboť holding žádným způsobem neřídil dceřiné společnosti, nehradil za ně závazky, nedocházelo k vzájemné kooperaci, a to ani v oblasti vzájemného využívání finančních prostředků atd. Naopak, Nejvyšší správní soud jednoznačně uvedl, že holding může být pouze zastřešující strukturou, která dceřiné společnosti vůbec řídit nemusí.
Závěrem lze konstatovat, že při plánování holdingové struktury by měl mít daňový poplatník připraveny ekonomické a racionální důvody pro chystanou strukturu a související transakce. Daňová výhoda nesmí být jediným, případně převažujícím, důvodem jeho jednání. Pro případ kontroly ze strany správce daně doporučujeme pečlivě zvážit všechny důvody pro založení holdingu a nastavení holdingové struktury a uchovávat dokumenty, které by mohly tyto důvody v budoucnu prokázat. Ze závěrů rozhodnutí NSS totiž vyplývá, že v následných sporech bývá klíčovým prvkem stálost tvrzení daňového subjektu a existence různých důkazních prostředků prokazující tvrzení daňového subjektu.