ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: DPH
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodl o předběžné otázce (C-68/23 M-GbR) ve věci odvedení daně z přidané hodnoty při prodeji poukazů sloužících k nákupu digitálního obsahu na webu. Jedná se o jeden z prvních rozsudků týkajících se „nové“ úpravy poukazů (účinné od r. 2019), proto by jeho závěry mohly přispět k navýšení jistoty při využití poukazů v praxi.
Při vydání poukazu je vždy třeba rozlišit, zda se jedná o jednoúčelový nebo víceúčelový poukaz. Jestliže jsou při vydání poukazu známy 2 základní údaje – sazba daně a místo plnění, jedná se o jednoúčelový poukaz a společnost je povinna odvést DPH hned při vydání poukazu. Skutečné předání zboží či poskytnutí služby na základě předložení poukazu DPH nepodléhá. Naopak pokud alespoň jeden z těchto dvou údajů znám není, jedná se o víceúčelový poukaz a povinnost odvedení DPH se přesouvá na okamžik skutečného dodání zboží či poskytnutí služby.
Předběžná otázka se týkala případu německé společnosti M-GbR prodávající konečným zákazníkům poukazy, které byly vydávány za účelem nákupu digitálního obsahu různých prodejců (poskytovatelů konkrétního obsahu) na webových stránkách M-GbR. Poukaz byl vždy vydán pro konkrétní stát a podle obchodních podmínek ho směli využít pouze zákazníci s bydlištěm v daném státě (v tomto případě v Německu). Poukazy byly nejprve vydány britskou společností, ovšem jejich další distribucí byli pověřeni prostředníci usazení v jiných státech. Společnosti v jednotlivých článcích řetězce považovaly vydané poukazy od začátku za víceúčelové, neboť dle jejich názoru nebylo známo místo plnění. Z tohoto důvodu měla M-GbR za to, že se na její úrovni jednalo pouze o převod víceúčelového poukazu, který je mimo předmět daně, a že se tedy DPH režim řídí pravidly států, ve kterých byli jednotliví přeprodejci usazeni. Dále M-GbR argumentovala tím, že poukazy využívali z důvodu vylákání výhody i koncoví zákazníci s bydlištěm v jiných státech než v Německu a nebylo tedy známo místo plnění. S těmito závěry ovšem německý správce daně nesouhlasil a vyhodnotil poukazy jako jednoúčelové.
V rozsudku SDEU vyslovil souhlas s německým správcem daně, jelikož i z jeho pohledu bylo místo plnění známo již při vydání poukazu. Pro správné posouzení transakce není podle soudu podstatné, že někteří koncoví zákazníci využívají poukaz v rozporu s obchodními podmínkami, ani to, že dochází k jejich přeprodeji prostředníky usazenými v jiných státech.
Obecně lze říci, že místo navýšení právní jistoty přineslo rozhodnutí spíše další otázky. SDEU se totiž zabýval pouze místem plnění, nikoliv sazbou daně, nevyslovil jasný závěr a věnoval se i variantě víceúčelových poukazů a jejich převodů.