ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: Daň z příjmů
V rozsudku 8 Afs 313/2021-42 posuzoval Nejvyšší správní soud (NSS) daňovou uznatelnost výdajů na zahraniční pracovní cesty a výdaje na paušalizaci tuzemských pracovních cest (kupony MHD).
Obžalovaným byla v daném případě fyzická osoba vykonávající samostatně výdělečnou činnost. Podnikatel realizoval v letech 2012 a 2013 pracovní cesty do USA, Kanady, Nizozemska a Rakouska. Správce daně posoudil veškeré související výdaje jako daňově neuznatelné, neboť si nebyl vědom skutečnosti, že by podnikatel měl v zahraničí nějaké klienty. Podnikatel však v průběhu daňové kontroly předložil daňové doklady (vystavené podnikatelem) prokazující poskytování služeb klientům v Kanadě a USA. Mimo to předložil také doklady k soukromým zahraničním cestám a dále čestné prohlášení, kterým stvrdil, že deklarované cesty (s výjimkou cest soukromých) podnikl za účelem udržení a prohloubení vztahů s danými klienty.
Ačkoliv podnikatel na základě předložené faktury prokazatelně poskytl služby klientce v Kanadě, cestovní výdaje vynaložené v roce 2012 byly správcem daně posouzeny jako nedaňové, neboť se vztahovaly k jiným zahraničním destinacím. Cestovní výdaje za rok 2013 uznal správce pouze v poměrné výši připadající na zahraniční cestu do USA a Kanady, kde podnikatel prokázal existenci klientely v dané zemi.
NSS rozhodnutí správce daně ve věci ošetření nákladů vynaložených na cesty do USA a Kanady potvrdil a odkázal na dřívější judikaturu, podle níž je při prokazování cestovních výdajů klíčové obhájit přímou souvislost výdajů s očekávanými příjmy. Dále NSS uvedl, že je pochopitelné, že u dlouhodobých vztahů nemůže být každá pracovní cesta vyúčtována jako příloha daňového dokladu či faktury. Nicméně pouhé rozdělení výdajů na cesty soukromé a pracovní na základě čestného prohlášení není dostatečným důkazem prokazujícím pracovní účel dané cesty.
V druhé části rozsudku požadoval správce daně po podnikateli doložit, že jím nakoupený roční kupón MHD použil pouze pro pracovní cesty, nikoliv také na soukromé. Podnikatel argumentoval, že nákup ročního MHD kuponu byl ekonomicky výhodnější než nákup jednotlivých jízdenek. Správce daně však po poplatníkovi nepožadoval jednotlivé jízdenky, ale pouze prokázání pracovního účelu dané cesty a souvislost se zdanitelnými příjmy. Dle názoru NSS lze dané skutečnosti prokázat jednoduchou evidencí jednotlivých pracovních cest či jiným způsobem. NSS potvrdil výrok správce daně a posoudil výdaje jako neuznatelné v důsledku nedostatečné evidence ze strany podnikatele.