ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: Právo
V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1228/2022 se Nejvyšší soud České republiky (NS) zabýval otázkou uplatnění předkupního práva podle ustanovení § 3056 odst. 1 občanského zákoníku.
Podle tohoto ustanovení platí, že vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není součástí pozemku, má ke stavbě předkupní právo. Vlastník stavby má potom předkupní právo k pozemku.
V posuzovaném případě žalovaná uzavřela kupní smlouvu na prodej pozemku, avšak bez splnění nabídkové povinnosti vůči žalobcům. Těm svědčilo zákonné předkupní právo, neboť byli vlastníky stavby nacházející se na předmětném pozemku žalované. Domáhali se tak, aby jim bylo vlastnické právo k tomuto pozemku za příslušnou úplatu převedeno.
NS se zabýval také otázkou, zda je možné uplatnit předkupní právo pouze k oddělené části pozemku, na němž se nachází stavba, či zda se vztahuje k celému pozemku. Podle právního názoru NS za předpokladu, že lze část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání, nevzniká předkupní právo k celému pozemku. Vzniká pouze k oddělené části pozemku nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě.
Při úvaze o rozsahu předkupního práva musí soud zvážit veškeré relevantní okolnosti každého konkrétního případu. Takovými okolnostmi budou zejména charakter stavby, způsob jejího využití, požadavky na údržbu a hospodaření s ní. Cílem je, aby mezi stavbou a pozemkem vznikl funkční celek, který umožní jejich rozumné využití.
Dále se soud v rozsudku musel vypořádat s námitkou žalované o možném jednání žalobců v rozporu s dobrými mravy. Ačkoliv se žalobci o porušení předkupního práva dozvěděli již v den uzavření kupní smlouvy, své právo uplatnili až po téměř třech letech.
Soud zdůraznil, že delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se žalobci o porušení předkupního práva dozvěděli, a okamžikem, kdy své nároky uplatnili, samo o sobě nečiní uplatnění tohoto práva rozporným s dobrými mravy nebo zjevným zneužitím práva. Obecný právní korektiv v tomto ohledu tvoří obvyklá tříletá promlčecí lhůta, v níž se může opomenutý spoluvlastník svého práva domáhat.