ZÍSKEJTE ZDARMA PŘÍSTUP K
Sledujeme nepřetržitě legislativní úpravy a pravidelně informujeme o změnách, které mohou mít dopad na vaše podnikání. Chcete i vy dostávat zajímavé odborné články a studie, užitečné tipy, informace o novinkách a legislativních změnách přímo do vaší emailové schránky?
Na co se můžete těšit? Nahlédněte do našeho Newsroomu .
Zašleme vám pouze informace, které budeme pokládat za užitečné pro vás a vaši společnost. S vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zásadami Ochrany osobních údajů a Prohlášení ke GDPR.
Nemůžete se přihlásit? Zkuste tuto stránku.
Týká se: Daň z příjmů

Předmětem sporu byly autorské honoráře, které vyplácela církevní konzervatoř svým učitelům vedle mzdy. Jednalo se o 35 zaměstnanců, kteří měli uzavřené nejen pracovněprávní smlouvy, ale i autorské smlouvy – resp. smlouvy o dílo na autorské honoráře. Odměny z těchto honorářů překlasifikoval správce daně na příjem ze závislé činnosti a konzervatoři doměřil daň ve výši 1,5 mil. Kč. Škola tvrdila, že se jedná o příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a že učitelé jednali na základě vlastní svobodné volby. Výpovědi zaměstnanců však prokázaly opak.
Podle judikatury se za závislou činnost považují příjmy, které vznikají na základě pracovního poměru a podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli. Soud potvrdil (25 Af 16/2023), že pedagogická činnost, včetně přípravy na výuku a dalších aktivit souvisejících s výukou, musí být vykonávána v rámci pracovního poměru, přestože existují smlouvy o dílo. Dále se přiklonil k názoru, že činnosti pedagogických pracovníků – jak přímé, tak nepřímé pedagogické činnosti – musí být vykonávány výlučně v rámci pracovního poměru, nikoli autorské smlouvy. Žádný právní předpis totiž neumožňuje vykonávat tyto činnosti mimo pracovní poměr, a to ani v režimu samostatné činnosti.
Pro překlasifikaci na příjmy ze závislé činnosti bylo v této konkrétní situaci rozhodující:
Soud zamítl argument, že by šlo o tzv. obojetnou činnost vykonávanou dobrovolně mimo rámec pracovního poměru. Zásadní byla skutečnost, že pracovník neměl reálnou možnost svobodné volby a často mu nezbývalo nic jiného než přijmout nabídnutý pracovní režim. Církev proti tomuto rozhodnutí podala kasační stížnost, o které však dosud nebylo rozhodnuto (5 Afs 40/2025).

