Rok 2026 přináší zaměstnavatelům nové povinnosti v souvislosti se zaměstnanci, kteří vykonávají rizikovou práci. Od ledna 2026 bude totiž tato kategorie zaměstnanců oprávněna požadovat povinné příspěvky na produkty spoření na stáří od svých zaměstnavatelů, což představuje významnou změnu v oblasti sociálního zabezpečení. Seznamte se s podmínkami, za jakých zaměstnanci mohou příspěvek čerpat, ale i povinnostmi, které zaměstnavatelům nově vznikají, včetně informování zaměstnanců a vedení příslušné evidence.

Dne 1. ledna 2026 nabude účinnosti zákon č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (dále jen „Zákon“), jenž zaměstnancům konajícím práci v 3. kategorii dává možnost získat od zaměstnavatele příspěvek na tyto produkty. Jedním z cílů nové zákonné úpravy je poskytnutí částečné kompenzace zaměstnancům, kteří v rámci důchodové reformy přijaté v roce 2024 vypadli z okruhu zaměstnanců majících nárok na předčasný důchod.

Co je myšleno produktem na stáří?

Dle Zákona je za produkt spoření na stáří považováno:

• penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,
• doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření.

Jiné produkty spoření než výše uvedené nejsou do možnosti spoření zaměstnanců zahrnuty a zaměstnanci nemohou na jiné produkty zasílání povinných příspěvků požadovat.

Koho se možnost příspěvků na produkty na stáří týká?

Nová právní úprava se dotýká zaměstnanců konajícím práce zařazené do 3. rizikové kategorie.

Které práce je možné zařadit do 3. kategorie?

Jedná se o činnosti, při nichž jsou překračovány hygienické limity a často se při jejich výkonu vyskytují nemoci z povolání, proto je třeba se během těchto činností chránit osobními ochrannými prostředky. Na druhou stranu však nejde o takové práce, u kterých by bylo riziko ohrožení zdraví tak vysoké, že ani ochranné prostředky by bezpečí zaměstnanců zaručit nemohly (jako je tomu u 4. rizikové kategorie).

Zařazení zaměstnanců do jednotlivých kategorií vždy probíhá ve spolupráci zaměstnavatele s krajskou hygienickou stanicí. Pro práce zařazované do 3. a 4. kategorie platí, že zaměstnavatel podá na příslušnou krajskou hygienickou stanici návrh na zařazení daných prací do určité kategorie. Akceptuje-li krajská hygienická stanice tento návrh, vydá rozhodnutí o zařazení práce do 3. nebo 4. kategorie.

Pro účely povinného příspěvku na produkty spoření na stáří jsou dle Zákona za rizikové faktory mající vliv na zařazení práce do 3. kategorie považovány:

• vibrace,
• zátěž chladem,
• zátěž teplem,
• celková fyzická zátěž, jde-li o zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami.

Mezi práce spadající do 3. kategorie patří např. činnosti svářečů, kovářů, pracovníků v lesnictví, lakýrníků, řezníků, hutníků kovů, skladníků v mrazírnách, pokojských, operátorů s lasery apod.

Kdo má nárok na příspěvek?

Právo na příspěvek vzniká zaměstnancům, odpracují-li alespoň 3 rizikové směny za kalendářní měsíc. Za rizikovou směnu se pak považuje taková, která byla riziková z převážné většiny – s tím, že pro účely hodnocení se za směnu považuje 8 hodin práce. Pokud zaměstnanec pracuje v delších či kratších směnách, pro určení, zda vzniká nárok na příspěvek nebo nikoli, se započítá každá odpracovaná hodina jako 1/8 směny.

Příklad:

Pan Jiří pracuje ve výrobě, kde je jeho práce zařazena do 3. rizikové kategorie, částečně ale koná práce i ve 2. kategorii. V kalendářním měsíci dubnu odpracoval následující směny: 2x 12hodinová směna (riziková směna) a 3x 8hodinová směna (neriziková směna).

Každá 12hodinová směna se započítá jako 1,5 rizikové směny (12 hodin děleno 8 hodinami), takže pan Jiří celkem odpracoval 3 rizikové směny (2x 1,5 směny). 8hodinové směny práce 2. kategorie se mu pro účely povinného příspěvku nezapočítávají. Celkem tedy pan Jiří odpracoval v dubnu 3 směny rizikové práce a splňuje podmínku vzniku práva na příspěvek.

Pro možnost čerpání příspěvku musí zaměstnanec zaměstnavateli písemně oznámit, že chce toto své právo uplatnit. V oznámení zaměstnanec uvede minimálně následující:

• obchodní firmu penzijní společnosti, u níž má produkt spoření na stáří, na který má zaměstnavatel zaplatit povinný příspěvek,
• číslo účtu, na který má být příspěvek placen,
• případně další nezbytné informace potřebné pro platbu příspěvku.

Oznámí-li zaměstnanec zaměstnavateli, že uplatňuje právo na povinný příspěvek, od prvního dne následujícího kalendářního měsíce začíná běžet první rozhodné období (kalendářní měsíc), za které jsou posuzovány odpracované rizikové směny a zjišťován vyměřovací základ pro výpočet povinného příspěvku. Samotný povinný příspěvek je pak splatný do konce následujícího kalendářního měsíce po skončení rozhodného období.

Příklad:

Pan Jiří písemně oznámil zaměstnavateli 15. května 2026, že uplatňuje právo na povinný příspěvek. Prvním rozhodným obdobím je měsíc červen 2026 a první povinný příspěvek pro pana Jiřího je splatný do 31. července 2026.

Jaké má zaměstnavatel povinnosti?

Protože Zákon vyžaduje, aby zaměstnanci oznámili zaměstnavateli svůj zájem čerpat příspěvek, ukládá zároveň zaměstnavatelům povinnost zaměstnance o této možnosti informovat. A to ještě před samotným zahájením rizikové práce. Informace musí být zaměstnancům poskytnuta minimálně v následujícím rozsahu:

• možnost získání povinného příspěvku,
• jak příspěvek u zaměstnavatele uplatnit.

Informační povinnost vůči zaměstnancům může zaměstnavatel splnit i elektronicky. V takovém případě ale musí mít zaměstnanec možnost si informaci uložit a vytisknout. Může se tedy jednat např. o rozeslání prostřednictvím e-mailu nebo používaného interního systému s přiloženou informací ve formátu pdf.

Jaká je ‎výše příspěvku?

Má-li zaměstnanec zájem příspěvek využít a oznámí-li tuto skutečnost řádně zaměstnavateli, vzniká mu tímto nárok na příspěvek ve výši 4 % vyměřovacího základu pro výpočet příspěvku na sociální zabezpečení.

Spolu s nárokem na příspěvek se také zaměstnancům zmírní podmínky pro čerpání předdůchodu. Předdůchod představuje možnost zaměstnanců ještě před dosažením důchodového věku čerpat peníze, které si sami naspořili právě ve třetím pilíři důchodového pojištění. Pracuje-li zaměstnanec v kategorii 3. a vyšší a zaměstnavatel mu přispívá na produkty spoření na stáří, nebude pro něj od roku 2026 platit povinnost spořit po dobu alespoň 10 let před začátkem čerpání předdůchodu.

Příklad:

Pan Jiří pracuje jako operátor na výrobní lince, což je práce spadající do 3. rizikové kategorie, a jeho zaměstnavatel mu již pět let přispívá na produkty spoření na stáří. V roce 2031 dosáhne pan Jiří 60 let, ale díky tomu, že mu jeho zaměstnavatel pravidelně přispívá na třetí pilíř důchodového pojištění, nebude muset čekat 10 let jako u zaměstnanců, kteří příspěvky na spoření na stáří nemají.

Místo toho bude pan Jiří moci čerpat předdůchod již ve věku 60 let, i když si na něj odkládal peníze pouze 5 let, protože povinnost spořit po dobu alespoň 10 let nebude v jeho případě platit. Tato výhoda mu umožní čerpat předdůchod dříve a užívat si odpočinku bez nutnosti odkládat čerpání peněz až do dosažení důchodového věku.

Jaké jsou další povinnosti zaměstnavatelů?

Penzijní společnosti musí mít k dispozici informace, že jejich klienti dostávají od svých zaměstnavatelů povinný příspěvek na produkty spoření na stáří. Zaměstnavatelé jsou proto povinni nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž byl příspěvek zaplacen, vydat zaměstnanci potvrzení o zaplacení příspěvku. Na žádost zaměstnance jsou zaměstnavatelé rovněž povinni vydat zaměstnanci druhopis tohoto potvrzení.

Zaměstnavatelé mají dále povinnost vést evidenci o povinných příspěvcích na produkty spoření na stáří. V souladu se Zákonem je třeba evidovat minimálně následující údaje:

• seznam zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci a uplatnili právo na povinný příspěvek (jméno, příjmení a datum narození),
• datum uplatnění tohoto práva a údaje uvedené v oznámení o uplatnění práva na příspěvek,
• počet odpracovaných rizikových směn zaměstnance v rozhodném období,
• výše zaplacených povinných příspěvků za jednotlivé měsíce.

Zaměstnavatelé jsou povinni záznamy uchovávat po dobu 10 kalendářních let následujících po roce, kterého se týkají.

Na žádost územní správy sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé dále povinni předložit vedené záznamy, a to ve stanovené lhůtě stanovené správou sociálního zabezpečení (tato lhůta však nesmí ‎být kratší než 8 dnů).

Jaké hrozí sankce?

Zaměstnavateli, který neplní zákonné povinnosti, hrozí sankce:

• nezaplacení povinného příspěvku – pokuta až 2 000 000 Kč,
• nesplnění informační povinnosti – pokuta až 200 000 Kč,
• nevydání potvrzení zaměstnanci či jeho druhopisu – pokuta až 200 000 Kč,
• nevedení evidence – pokuta až 50 000 Kč,
• neuchovávání záznamů – pokuta až 50 000 Kč,
• nepředložení záznamů územní správě sociálního zabezpečení – pokuta až 50 000 Kč.

Pro úplnost uvádíme, že k projednávání výše uvedených přestupků je příslušná v prvním stupni územní správa sociálního zabezpečení.

Závěr

Zaměstnavatelům přináší rok 2026 nové povinnosti v oblasti povinných příspěvků pro zaměstnance konající práce ve 3. kategorii. Zaměstnavatelé, kteří se nebudou povinnostmi řídit, hrozí peněžité sankce až do výše 2 milionů Kč.

Termín účinnosti zákona je nyní stanoven na 1. ledna 2026. Stále je však možné, že se tento termín ještě posune, což by umožnilo zaměstnavatelům více času na přípravu. I tak by však měli zaměstnavatelé již nyní začít na přípravu myslet, zkontrolovat zařazení pracovních pozic a vyhotovit informace pro dotčené zaměstnance.

Potřebujete s novými povinnostmi poradit? Neváhejte se obrátit na tým naší advokátní kanceláře, rádi vám budeme nápomocni.

Aneta Zichová

Associate | Accace Legal s.r.o., advokátní kancelář

Napište nám