Zákon o zaměstnanosti – jak nedávné změny obstály v praxi? | News Flash

Agentury práce, které provozují nebo hodlají provozovat svoji činnost zaměstnáváním fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro třetí osoby (tzv. uživatele) – tedy jednu z možných forem činností agentur práce v praxi označovanou (dle příslušné úpravy ZoZ) písmenem „b“ – musí složit na zvláštní účet generálního ředitelství Úřadu práce kauci ve výši 500 000 Kč. Stávající agentury, které již povolení měly, byly povinny kauci uhradit do tří měsíců od účinnosti novely. Noví zájemci jsou ke složení kauce vyzváni poté, co splní veškeré podmínky pro udělení povolení ke zprostředkovávání zaměstnání – v zásadě tedy v samém závěru (úspěšného) řízení o udělení licence.

S ohledem na výši kauce nikoho jistě nepřekvapí, že tato změna zvedla vlnu nevole. Zákonodárce však její existenci obhajuje a slibuje si od ní, že posílí důvěryhodnost agenturního zaměstnávání a eliminuje vznik účelových agentur práce. Zavedení kauce tak bylo součástí zpřísňujících se pravidel pro udělování agenturních licencí a důslednějšího dohledu nad fungováním agentur. Praxe ukázala, že toto očekávání bylo správné, a můžeme říci, že fungující zavedené agentury se s úhradou kauce v zásadě bez větších obtíží popasovaly. Pro úplnost doplňujeme, že kauce je vratná a nezpůsobí-li agentura během svého fungování žádné škody, bude jí po ukončení činnosti v plném rozsahu vrácena.

Úprava se týká i odpovědného zástupce

Další změna se dotkla podmínek výkonu funkce odpovědného zástupce agentury práce. Odpovědný zástupce musí nově vykonávat svou činnost v pracovním poměru k agentuře se sjednanou pracovní dobou minimálně 20 hodin týdně. Tato povinnost se však nevztahuje na osoby, jež současně vykonávají u příslušné agentury funkci statutárního orgánu. Stávající agentury práce měly povinnost vztahy se svými odpovědnými zástupci uvést do souladu s novým zněním zákona do tří měsíců od účinnosti novely. Zde ještě zbývá doplnit, že odpovědný zástupce smí tuto funkci vykonávat pouze pro jednu agenturu, což se jeví jako větší limitace než povinné založení pracovního poměru.

V rámci citované novely taktéž došlo k rozšíření výčtu důvodů, kvůli nimž je možné agentuře práce odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání. Mimo jiné tak může agentura práce o povolení přijít, pokud po dobu dvou let nepřidělí žádného zaměstnance k uživateli nebo pokud porušuje povinnosti stanovené pro přidělování zaměstnanců k uživatelům dle zákoníku práce.

Zaměstnanci se zdravotním postižením

Změny v důsledku přijetí uvedeného novelizujícího předpisu dopadly také na zaměstnavatele zaměstnávající více než 50 % zaměstnanců se zdravotním postižením. Pro účely náhradního plnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením mohou nově poskytovat k odběru své výrobky nebo služby třetím osobám pouze za předpokladu, že údaje o obdrženém protiplnění za poskytnuté výrobky či služby vloží do speciální evidence vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí, která je přístupná ZDE.

Dílčí proměnou prošla taktéž úprava tzv. společensky účelného pracovního místa. Příspěvek na jeho zřízení může být nyní poskytován až po dobu 2 let namísto původních 12 měsíců.

Zákon o inspekci práce více dbá na soukromí zaměstnanců

Do zákona o inspekci práce byla novelou vložena nová kategorie deliktů směřujících proti ochraně soukromí a osobnostních práv zaměstnanců. Pokutami až do výše 1 000 000 Kč tak může být penalizován ten zaměstnavatel, který například neoprávněně narušuje soukromí svých zaměstnanců na pracovišti sledovacími prostředky nebo který od zaměstnance vyžaduje informace, jež bezprostředně nesouvisejí s výkonem jeho práce a se základním pracovněprávním vztahem.

V roce 2019 si kontrolu dodržování pravidel na ochranu osobních práv zaměstnanců stanovil jako jednu ze svých priorit Státní úřad inspekce práce. Celkem v této oblasti provedl 245 kontrol, přičemž porušení zjistil ve více než 30 % případů. Lze očekávat, že i v dalších letech bude toto téma jedním z klíčových, na které se budou kontrolní orgány zaměřovat.

Novela se mimo výše uvedených oblastí dotkla taktéž úpravy nekolidujícího zaměstnání uchazeče o zaměstnání a procesu zveřejňování údajů o platebně neschopném zaměstnavateli. V těchto oblastech se však jedná o dílčí technické změny.