HR není disciplína, kterou by měl člověk zvládat sám, věří Petra Hubálková, která má za sebou více než dvacet let zkušeností z různých HR rolí – od interního prostředí po externí projekty, od lokálních firem po nadnárodní korporace. Nově posílila tým Accace a přináší s sebou nejen bohatou praxi, ale i schopnost být partnerem v náročných situacích. Zaměřuje se na mentoring HR profesionálů, kterým pomáhá získat větší jistotu, směr a nadhled.

Pamatuješ si moment, kdy sis řekla: „HR je to, co chci dělat?“ Co tě do téhle oblasti přivedlo?

Ten moment přišel už během vysoké školy, kdy jsem brigádně pracovala v HR oddělení tehdejšího Pegasu (dnes T-Mobile). Okamžitě mě to chytlo – bavili mě lidé kolem mě, přátelská atmosféra v týmu a hlavně různorodost HR agendy. HR tam fungovalo na vysoké úrovni a já si říkala: „Tohle mi dává smysl, tohle mě baví.“ Od té doby jsem vystřídala různé role i firmy a pořád mě baví, jak pestrá práce v HR je.

Máš zkušenosti z lokálních i nadnárodních firem. V čem se podle tebe liší role HR v těchto prostředích a co je nejtěžší při přizpůsobování se „centrále“?

V lokálních firmách vnímám větší svobodu – jak v nastavení HR strategie, tak v tom, jak rychle se dají věci rozhodnout a uvést do praxe. Pokud něco dává smysl, dá se to zrealizovat poměrně rychle a bez zbytečné byrokracie. Naopak v nadnárodních firmách je většina procesů, nástrojů i strategie nastavena centrálou. Někdy je složité tyto postupy přenést do lokálního kontextu tak, aby opravdu dávaly smysl. A i když třeba vnímáte, že by šlo něco udělat jinak nebo lépe, není snadné to ovlivnit. Často pak HR stojí před výzvou, jak odkomunikovat změny tak, aby byly přijatelné a pochopitelné pro lokální tým. Vnímám, že oba typy prostředí mají co nabídnout – lokální firmy by si mohly vzít inspiraci z promyšlené struktury, procesního nastavení a systémovosti nadnárodních korporací, a ty naopak z jejich flexibility a schopnosti rychle reagovat a implementovat případné změny.

Působila jsi dlouho v interním HR, teď pomáháš firmám zvenčí. Co je ti bližší?

Rozhodnutí jít na volnou nohu jsem udělala rok před covidem – což tedy nebylo úplně ideální načasování. Ale nelituju. Přináší mi to větší svobodu, možnost vybírat si projekty, které mě baví a kde můžu naplno využít své zkušenosti. Tuhle práci bych ale nikdy nemohla dělat bez let, které jsem strávila v interním HR. To byla skvělá škola a dodnes z ní čerpám.

Jaké byly tvoje první dojmy z Accace? A co konkrétně dnes nabízíš kolegům a klientům jako mentorka?

Zatím jsem v Accace krátce, ale první dojmy jsou super. Mám kolem sebe skvělý tým a inspirativní, zkušené kolegyně, jako jsou Jarka Tomečková nebo Janka Pacinová. Baví mě otevřenost, se kterou se tady věci dělají, lidskost i pragmatičnost, a těším se na spolupráci s týmem i s klienty.

V roli mentorky podporuji HR profesionály, kteří chtějí mít ve své práci větší jistotu, směr a nadhled. Nejčastěji řešíme, jak postavit HR funkci od nuly, jak nastavit procesy jednoduše a smysluplně, jak zvládat změny a reorganizace, a v neposlední řadě i to, jak nezapomínat sami na sebe a udržet si vlastní wellbeing.

Říkala jsi mi, že jsi měla štěstí na šéfy, kteří byli tvými neformálními mentory. Jak tě to ovlivnilo a co si z toho bereš pro vlastní mentoring?

Na šéfy jsem měla opravdu velké štěstí. I díky nim jsem dnes tam, kde jsem, a jsem jim moc vděčná za to, že mě podporovali nejen v profesním růstu, ale i po lidské stránce. Zvlášť v době, kdy jsem se kvůli práci přestěhovala do USA, mi moje tehdejší šéfová hodně pomohla s relokací a rychlou orientací v novém náročném pracovním prostředí. Uměli naslouchat, poradit, podívat se na věci z jiného úhlu. A právě tenhle přístup – lidský, s respektem a nadhledem – se snažím přenášet i do svého mentoringu. Důležitá je pro mě otevřenost, důvěra a zároveň i pragmatický pohled, který pomůže posunout věci dál.

S čím vším za tebou HR profík může přijít? Můžeš přiblížit konkrétní témata, která v mentoringu často řešíte?

Témata se často týkají rozvoje konkrétních dovedností, které mentee potřebuje pro další posun ve své HR roli. Typickým menteem je HR profesionál, který je ve firmě tak trochu „sám voják v poli“ – často nemá vedle sebe nikoho, s kým by mohl HR témata konzultovat nebo se od něj učit. Společně pak řešíme například nastavení HR strategie, tvorbu smysluplných procesů, přechod od operativy ke strategičtější roli, nebo i náročnější situace jako jsou změny ve firmě a reorganizace.

Co podle tebe dělá dobrého mentora – a co mentoring rozhodně není?

Dobrý mentor je podle mě někdo, kdo umí naslouchat, nehodnotí, ale zároveň pokládá otázky, které člověka nutí zamyslet se jinak. Umí sdílet své zkušenosti, ale nevnucuje „jediné správné řešení“. Spíš otevírá možnosti, pomáhá hledat cesty a podporuje ve chvílích, kdy se člověk sám trochu ztrácí, nebo si není jistý. Mentoring podle mě určitě není „poradna“ ve stylu: udělej to takhle a takhle. Je to dialog, prostor pro reflexi i růst.

Věnuješ se také wellbeingu. Co to v praxi obnáší a jaké techniky pomáhají HR lidem zvládat stres nebo si nastavit hranice?

Téma wellbeingu jsem začala řešit nejdřív kvůli sobě. Měla jsem pocit, že pořád něco řeším, starám se o ostatní, přibírám si další úkoly – a přitom úplně zapomínám na sebe. Cítila jsem, že potřebuji změnu. Začala jsem se víc zajímat o to, jak funguje mozek, co přesně stres je, jaké má spouštěče, jak ho můžeme zvládat a posilovat svou mentální odolnost. Uvědomila jsem si, jak důležité je posílit vlastní mentální odolnost, nastavit si zdravé hranice, naučit se říkat ne – a přestat se snažit vyhrát pomyslnou soutěž o nejvýkonnějšího a nejoblíbenějšího člověka. A také jsem přestala snažit se vyhrát nad věčně přeplněným inboxem 😊

Velkou oporou mi jsou dechové techniky, krátká meditační cvičení, jóga nebo třeba i obyčejná procházka. I pár minut vědomé aktivity může výrazně změnit, jak se cítíme – pomůže vyčistit hlavu a dobít energii. Tohle všechno se snažím předávat dál. Sdílím techniky, které fungují mně – jsou praktické, jednoduché a snadno zařaditelné do běžného dne, i když má člověk plný kalendář.

A co dobíjí tebe? Kde čerpáš energii a inspiraci?

Nejvíc mě dobíjí pohyb v jakékoliv podobě – ať už je to kolo, plavání, jóga nebo procházka. Dobijí mě čas strávený v přírodě, cestování a setkávání se s přáteli a inspirativními lidmi. A zároveň vím, že občas potřebuji i úplný klid – být sama se sebou, v tichu, bez okolního ruchu. Právě v tomhle střídání dynamiky a zklidnění nacházím svou rovnováhu.

Zajímá vás, v čem by vám mohl pomoci HR mentoring? Domluvte si s Petrou nezávaznou konzultaci.